La Traviata

Hudební program (výběr):

1. jednání: Předehra | Brindisi (Violetta, Alfredo) | Un di, felice, eterea (Violetta, Alfredo) | Recitativ „Follie! Follie...“ a stretta „Sempre libera“ (Violetta)

2. jednání: Recitativ, árie „Lunge da lei… De miei bollenti spiriti“ (Alfredo) | Stretta „Oh mio rimorso“ (Alfredo) | Recitativ „Madamigella Valeri“ (Violetta, Germont) | Duet „Pura siccome un angelo“ (Violetta, Germont) | Non sapete quale affetto (Violetta, Germont) | Un di, quando le veneri (Violetta, Germont) | Ah! Dite alla giovine (Violetta, Germont)

3. jednání: Teneste la promessa… Attendo, attendo…. Addio del passato () | Scena „Signora… Che t’accende“ a duetto „Parigi, o cara…“ (Violetta, Alfredo) | Ah, non více! Gran Dio, Violetta! (Violetta, Alfredo, Germont) | Finale „Ah, Violetta! Voi, Signore?“ (všichni) | „Prendi, quest’e l’immagine“ (všichni)

 

Tento tragický příběh, jehož italský název La Traviata lze do češtiny přeložit jako „Zbloudilá“, vytvořil Giuseppe Verdi (1813–1901) na základě tehdy nesmírně populárního románu Alexandra Dumase mladšího Dáma s kaméliemi. Předlohou pro literární i operní hrdinku byla skutečná historická postava, pařížská kurtizána Alphonsina Plessisová, která se na vrcholu slávy proslavila pod jménem Marie Duplessisová. Tato dívka, která prý pocházela z nuzných poměrů, si podmanila tehdejší pařížskou smetánku, aby po svém předčasném skonu nalezla místo posledního odpočinku na hřbitově Montmartre. Přestože je dnes toto dílo pilířem světového operního repertoáru, jeho světová premiéra, která se odehrála 6. března 1853 ve slavném benátském divadle La Fenice, skončila nečekaným neúspěchem. Vedle nezvykle moderního námětu a údajně ledabylého hudebního nastudování se jako jedna z hlavních příčin fiaska traduje nevhodné obsazení hlavní role. Dobové publikum totiž nedokázalo přijmout fakt, že představitelka Violetty s velmi kyprými tvary umírá na souchotě, což v očích tehdejších diváků působilo krajně nevěrohodně. Skutečný triumf tak opera zaznamenala až při svém druhém nastudování o rok později, čímž definitivně započala svou cestu k nesmrtelnosti. 

 

Příběh slavné opery nás zavádí do Paříže a jejího okolí, kde sledujeme osud Violetty Valéry, vyhledávané kurtizány, jejíž život je naplněn nekonečnými večírky a povrchním veselím. Na jednom z takových setkání se objevuje mladý Alfredo Germont, který Violettě vyznává upřímnou a hlubokou lásku. Přestože je Violetta zpočátku skeptická a nedůvěřuje možnosti skutečného citu, Alfredova vášeň ji nakonec přemůže a oba milenci se spolu uchýlí do klidu venkovské vily, kde prožívají krátké období štěstí.

Tento idylický život je však násilně přerušen nečekanou návštěvou Alfredova otce, Giorgia Germonta. Ten na Violettu naléhá, aby se s jeho synem rozešla, neboť její minulost ohrožuje pověst jeho rodiny a sňatek Alfredovy sestry. Violetta se nakonec rozhodne pro bolestnou oběť a v dopise na rozloučenou Alfreda opouští, přičemž ten si její odchod mylně vykládá jako zradu a návrat k dřívějšímu způsobu života.

Zatrpklý Alfredo vyhledá Violettu na plese u její přítelkyně Flory, kde jí před zraky celé společnosti veřejně urazí a vmetne jí do tváře peníze, které vyhrál v kartách. Violettino podlomené zdraví se pod tlakem těchto událostí a vnitřního utrpení dramaticky horší. Opuštěná a umírající tráví své poslední dny v Paříži, kde ji nakonec vyhledá Alfredo poté, co se od svého otce dozvěděl pravdu o jejím šlechetném činu. Přestože oba milenci v posledním objetí sní o společné budoucnosti a novém začátku, Violetta vyčerpáním a nemocí umírá v Alfredově náručí.