MACH A ŠEBESTOVÁ

Povedená divadelní adaptace slavného seriálu připomene genialitu kroměřížského rodáka Miloše Macourka. Součástí představení bude i výstava o životě a tvorbě Miloše Macourka a beseda s herci po představení. ŠKOLY: MŠ, ZŠ, SŠ / PŘEDMĚT: DIVADLO, LITERATURA, 750 LET - Věříte, že kouzelné sluchátko funguje i v divadle? Neváhejte a přijďte se přesvědčit do Lampionu. Divadelní adaptace známé knížky, resp. večerníčkového seriálu nabídne výběr z příhod a dobrodružství žáků 3.B a jejich čtyřnohého kamaráda Jonatána. Scéna, navržená podle obrázků Adolfa Borna, připomene známou atmosféru nejen školy, ale například i doby ledové. V ní se Mach a Šebestová potkají s čtyřmetrovým mamutem, kterého uloví pes Jonatán a tím vyděsí nejednoho člověka neandrtálského. Zastrašit se nenechá jenom statečný František Huml, který je ale pořádně nastydlý. To víte, doba ledová, je doba ledová...

Námět: Miloš Macourek

Režie: Ondřej Lážnovský
Dramaturgie: Zuzana Vojtíšková
Scéna a kostýmy: podle obrázků Adolfa Borna navrhla Petra Vykoukalová
Hrají: Jakub Hubert, Eva Burešová, Kristina Sitková, Waldtraut Ritterová, Taťána Zemanová, Václav Rašilov, Martin Dusbaba, Kristýna Matějová, Justin Svoboda, Jiří Hajdyla, Viktor Stříbrný, Ondřej Charvát, Pavel Burger

DIVADLO LAMPION
(původně Oblastní divadlo loutek v Kladně, posléze Krajské oblastní loutkové divadlo) vzniklo z amatérského souboru a nemělo to na počátku své existence příliš lehké. Svou profesionální činnost zahájilo v roce 1950 jako pobočka pražského Ústředního loutkového divadla, stejně jako řada dalších loutkových scén. První premiéra se odehrála 8. ledna 1950 a jednalo se o dva tituly "Tonda čaruje" a "Zlatý motýl", které napsali K. Horák a Zd. Podhůrský, režíroval L. Mičánek a výpravu navrhnul A. Novotný. Po roce fungování přešlo divadlo do provozně komplikovaného svazku kladenské činohry a získalo novou budovu. Po deseti letech se divadlo osamostatnilo a začalo se i výrazněji projevovat v celkovém kontextu českého loutkářství. Toto období je spjato s osobností Václava Charváta, pod jehož vedením se dostává příležitostem umělcům, které dnes známe jako výrazné osobnosti českého loutkového divadla. Patří k nim Markéta Schartová, která se do počátků historie kladenské loutkové scény vpisuje nejen jako výtečná herečka, ale i jako režisérka, výtvarníci Lubor Friedrich a Karel Hlavatý, režiséři Jiří Jaroš, Vladimír Gromov a později zejména tvůrčí tým Karel Brožek (režisér), Alois Tománek (scénograf) a Jaroslav Pešek (choreograf). Počátkem 70. let 20. století se divadlo soustředilo především na dětského diváka, režijní příležitost zde vedle dramaturgyně divadla Venuše Dytrichové dostal Josef Henke, Karel Makonj, Zdeněk Miczko, ale i Jiří Středa a Miroslav Vildman. Od roku 1985 působil ve funkci uměleckého šéfa v Kladně režisér Pavel Polák, jehož předchozí tvorba byla spjata především s libereckým Naivním divadlem. Koncem 80. let znovu formuje repertoár divadla režisér Karel Brožek, který se v roce 1990 stává ředitelem a určující uměleckou osobností této scény. S novou koncepcí divadla jako kulturního centra pro děti a mládež souviselo v roce 1991 i přejmenování divadla na Divadlo Lampion. V 90. letech se divadlo Lampion zaměřilo, kromě tvorby pro děti (například publikem i kritikou aplaudovaná inscenace "Začarovaného vola" (1996) v pohostinské režii Markéty Schartové, divácky úspěšný Malíkův "Míček Flíček" (1995) v režii Aloise Tománka, i na dospívající a dospělé publikum (například Gayova "Žebrácká opera"(1996), variace na Marloweovu "Tragickou historii o doktoru Faustovi"(1997) či pozoruhodný divadelní experiment inspirovaný knížkou R. D. Bacha "Racek" (1997), vše v režii Karla Brožka).