Kariéra není všechno a já chci hlavně spokojeně žít, říká herečka Vendula Fialová

Titulní postavu představení Maryša, kterou uvádíme v rámci jarního divadelního předplatného, vytvořila Vendula Fialová. Mladá herečka je členkou Moravského divadla Olomouc, které se zmíněnou inscenací slavného dramatu bratří Mrštíků do Kroměříže přijede. V následujícím rozhovoru se sympatická herečka zmiňuje nejen o Maryše, ale také o svých další rolích a aktivitách.

Zatímco televizní publikum ji zná coby rosničku z Dobrého rána ostravské televize, pro publikum, které chodí Moravského divadla v Olomouci, se zavedla jako herečka mnoho proměn. Zatímco na začátku svého olomouckého angažmá vytvořila rodačka z Ostravy hned několik naivek, postupně k nim přibývají charakterní postavy. Její srdeční záležitostí je prý inscenace Královny, ale uplatnila se i v Drobečkách z perníku. V dramatu bratří Mrštíků Maryša, které na olomoucké scéně režíroval Matúš Oľha, hraje titulní postavu.

Když jste se dozvěděla, že budete hrát Maryšu, jaká byla vaše bezprostřední reakce?
Myslím, že na šokující zážitky člověk nezapomene a tenhle v mém životě k nim tak trochu patřil, takže si pamatuju velmi dobře reakci, která byla plná smíšených pocitů. Netušila jsem to vůbec, ta role byla původně určena jiné kolegyni, ale pan režisér Olha si vybral mě. První otázka byla jasná: „Cože?!“- A pak už zcela upřímný pocit zodpovědnosti a plnou parou vpřed.

Jaká to byla práce, když jste Maryšu zkoušeli? Co všechno jste hlavní postavě dala ze sebe?
Kdo nezažil zkoušení v divadle, ten si těžko představí ty pocity. Znám lidi, kteří si to vůbec neuvědomují, že zkoušíme, vidí nás jenom večer na jevišti, takže jsem se setkala už s otázkou typu: „A jakou práci děláš přes den?“ - Není to vtipné? Zkoušíme a bývá to náročné. Já jsem Maryšu poctivě prožívala, cítila jsem zodpovědnost, která mě nenechala polevit, slzy nejsou problém, já tu bolest prožívám a věřte, že po představení to chvíli trvá, než se zase nakopnu do „normálu“.

V čem vás můžeme ještě vidět na olomouckém jevišti?
V rolích komických i dramatických a to je moc dobře. Když jsem do divadla přišla před šesti lety, měla jsem najednou tři komické role a la blbá blondýna, a oddělit tyhle postavy, byl docela oříšek. Teď mám určitě většinu komických rolí, ale jsou už tu i charakterní, třeba chystaná premiéra Kamene přinese na jeviště jinou Fialovou, stejně jako v Drobečkách z perníku, kde je mi pětatřicet a řeším rozvod. Inscenaci Královny, kde hraji slepou dívku, považuji za srdcovou záležitost, hraji tu po boku Vlastičky Hartlové a Ivanky Plíhalové. To jsou paní herečky a klape nám to - „trůníme“ už tři roky a stále máme vyprodáno.

Která postava, kterou jste doposud v divadle vytvořila, byla pro vás nejtěžší?
Tady vím zcela jistě – Šumperk, rok 2009 a česká premiéra Sodomy Komory spisovatelky Terezy Boučkové. Představte si to, přijdete po škole do angažmá, pro všechny roztomilé blonďaté děvčátko a pan režisér vás obleče do negližé s podvazky, do ruky vám vám dá bičík a vy na jevišti ztvárňujete milostné hrátky. Hrála jsem tam mrchu, která za války sympatizovala s německými důstojníky a zradila svou sestru… Ach jo, já se styděla (smích).

Našla jste se v životě jako herečka, anebo časem třeba možná zkusíte něco jiného?
Herectví vám dává možnost zkoušet neustále něco nového, ale i přesto může člověk přijít do bodu, kdy to nestačí. Vidím na sobě, že jsou období, kdy chci dělat víc, vedle divadla mám další aktivity, televize, rozhlas, ale vím, že v mé hlavě se točí hodně nevyslovených přání, která snad jednou dopadnou. Určitě teď nejsem v životní etapě, kdy by mi něco stačilo, připadám si na to ještě mladá. Chci napsat povídku, chci mít kapelu, chci si dodělat magistra v oboru veřejná správa, chci hodně číst, uběhnout maraton, zkusit napsat scénář… Nemusí vyjít nic, ale v hlavně to běhá a zatím to nemá tendenci zpomalovat. Ano, je dobře, že jsem herečka, jinak bych se zbláznila.

Jste mediálně známou tváří i díky televizi, kde jste se zavedla jako rozverná rosnička v ostravském Dobrém ránu. Tohle je určitě asi také zajímavá zkušenost…?
Rozverná? To zní zajímavě. Moderování je přesně ta oblast, kde se cítím jako ryba ve vodě - a tohle je ta minimální možnost, která mě v tom zdokonaluje. Nejsem na tak vysokém postu mediální popularity, takže příležitostí k moderování je méně, než bych chtěla. Sem tam nějaký ples a tomu podobné příležitosti a televize je tedy tou jedinou pravidelnou možností se takto veřejně prezentovat. Pro někoho to může být jenom počasí a pro mě je to další zkušenost, která mi v budoucnu může nahrát do karet.

Chtěla jste být herečkou odjakživa? Vzpomenete si na vaši první roli?
První role? Princezna Pampeliška. Je hezké, že to byla i první role Květy Fialové, se kterou nás pojí nejen stejné příjmení, ale i herecké začátky. Když se ohlédnu zpátky, věděla jsem, že musím někde exhibovat, zavřete mě do kanceláře a po týdnu vám prásknu dveřmi. Potřebuju lidi, potlesk, pochvalu, nestydím se za to. Vyrostla jsem v rodině, kde mě chválili a byli na mě pyšní a tohle si nesu do života.

Generačně i typově zatím asi zatím vyhovujete typu naivky, anebo se pletu?
Na konzervatoři jsem byla nejstarší v ročníku a hrála mámy, macechy, no všechny ty nejstarší ženy, co se našly ve scénáři. I když mi jeden kantor řekl „Ty nikdy nebudeš hrát naivky“, přišla jsem do divadla a naivek se vyrojilo tolik, že už jsem nevěděla, jak je hrát pokaždé jinak. Pořád je hraju, ale už je střídají charakterní role, což je příjemné.

Existuje téma nebo hra, které vás zajímají, anebo role, která vás provokuje a kterou byste si chtěla zahrát?
S holkami si občas povzdechneme: „Jé, to bych chtěla jednou hrát“, ale pak přijde nová role a člověk zase zapomene, co vlastně chtěl, alespoň já to tak mám. Nikdy jsem nesnila o Julii, ale jedno vím jistě – jen mě prosím nesvlékejte na jevišti.

Dovedete si představit, co budete dělat dejme tomu za deset let? Myslíte, že budete stále u divadla?
Dovedu si to představit, ale netroufnu si to říci nahlas. Znáte to, nemuselo by se to vyplnit. Deset let je přece jen dlouhá doba, ale u divadla, jak doufám, budu pořád.

Pokud máte volný čas, co nejraději pácháte? Co vás baví a naplňuje?
Zařadila bych se do kategorie exhibicionistů vyhledávajících klid – může to existovat? (smích). Opravdu miluji chvíle s mým partnerem, kdy vyrážíme na cesty, ať už jde o dovolenou nebo výlety. Máme plány a ty postupně realizujeme a chceme toho ještě moc vidět. Ráda běhám, když jsou síly, beru tenisky a vyrážím. Když tak přemýšlím, každý můj den vypadá jinak, ale opravdu každý, a to je to, co mě naplňuje. Vstanu do dne, kdy mám v diáři prázdno a večer se nestačím divit, kolik se toho nakonec událo, takže klid mám ráda, ale stejně ho vyměním za „neklid“, chci jednou mít na co vzpomínat.

Máte hodně přátel a kamarádů?
To ano, co však nemám, je čas, který bych jim dala. Mám partu holek z dob, kdy jsem závodně tancovala, a to bych přála poznat každému, takovou sílu přátelství.

Kdo vám fandí nejvíc? Kdo nechybí na žádné vaší premiéře a chodí i na reprízy?
Můj přítel – hraje většinou na jevišti se mnou. Ale ne, i když nehraje, je tam. Rodina se jezdí dívat, nejvíc rodiče, jo a musím se pochlubit – mám fanynku a ta poctivě chodí!

Sledujete recenze a dovedou vás třeba i rozčílit?
Já tuhle profesi asi úplně nechápu, proč někdo přijde do hlediště a má potřebu psát pro veřejnost svůj názor… Sto lidí - sto chutí, každému se líbí něco jiného, ale aby někdo studoval školu k tomu, že pak může psát recenze, to mi hlava nebere. A to nemluvím jen o špatných kritikách, vycházejí i dobré recenze, jen se radši zajedu podívat na jiná představení sama. Rozhodně mě kritika neodradí od toho se sama přesvědčit o kvalitě představení. Můj vkus si nenechám nikým obalamutit.

Co vy a rivalita kolegyň? Pociťujete ji ve vašem okolí?
Když jdu na konkurz, rivalita by se dala krájet a já na to nemám povahu. Tohle je bohužel součást mé profese a sem tam na konkurz vyrazím, ale pak pěkně sednu do vláčku a rychle zpátky do Olomouce, tady je mi dobře, kolegyně mě umí pochválit a věřím, že to samé by tvrdily i o mně. Přeju jim krásné role a mám radost, když se jim daří. Vždycky jsem věřila v heslo „Přej a bude ti přáno“.

Dovedla byste pro roli i zabít?
V tomto ohledu jsem opravdu kliďas - dejte mi roli a já na ni zapracuju v nejlepší možné víře, nedáte mi ji, fajn, mám volno a vyrazím někam na dovolenou (smích).

Kterou z našich či světových hereček obdivujete?
Kate Winslet, to nemusím přemýšlet ani minutu, je dokonalá.

Působíte velice žensky, sexy a sympaticky a navíc vám nechybí ani smysl pro humor. Jaké vlastnosti by měl mít muž vašich snů?
Děkuji, to se krásně poslouchá (smích). Dcery si prý hledají v mužích své otce a můj táta nasadil hodně vysokou laťku. Je skvělý, nebudu jmenovat všechna positiva, ale jsem pyšná na svého tátu! Trvalo to, než jsem pocítila, že mám vedle sebe opravdového partnera a je opravdu povznášející pocit, že už dva roky tomu tak je a já jsem poznala inteligentního muže se smyslem pro humor. A třešinka na dortu? Dokonale vaří (smích).

Co vám udělalo v poslední době největší radost?
Mým kamarádkám se rodí zdravé děti a to je pro mě radost. Moji rodiče jsou šťastní, ségra má zdravé krásné děti a já mám radost, že to tak je. Největší radost? Toho je tolik, je mi líto, ale nevyberu si, té radosti je prostě moc (smích).

Uvažujete o blízké budoucnosti, plánujete, máte ambice jít dál a výš? Dáváte si závazky nebo předsevzetí? Existují věci, které byste chtěla letos změnit nebo dosáhnout?
Pořád se mi v hlavě rojí plány, sny a vize. Zrovna jsem si říkala, že bych ráda zase tancovala a nejlépe vedla nějaké taneční hodiny a hle, včera mi nabídla kamarádka, že ví o možnosti, jak a kde bych mohla trénovat a dnes už je to domluveno. Když na něco budete intenzivně myslet a přát si to, ono si vás to najde, tomu věřte! Někdy si říkám, že kdybych byla dravější, třeba bych už točila filmy, ale kariéra není všechno a já chci hlavně spokojeně žít.

Robert Rohál

VENDULA FIALOVÁ ZAHRAJE V HLAVNÍ ROLI HRY MARYŠA V DOMĚ KULTURY 7. BŘEZNA.