U OBRŮ V PŘEDSÍNI, fotografie z Nepálu (Hana Nováková, Rani Tolimat, Karel Fučík)

pátek 7. 11. 2014

(do 25. 11.)

Kino Nadsklepí

vstupné dobrovolné
čtěte více

vernisáž PÁ 7.11 v 19.00 Nadsklepí (7. - 25. 11. 2014) Společná výstava tří fotografů i cestovatelů z putování v Nepálu, tematicky zaměřenou na vysokohorskou krajinu v oblasti Himálaje pod Mt. Everestem. V rámci festivalu a vernisáže proběhne i setkání s autory, po páteční vernisáži jsou všichni zvaní do restaurace Černý orel na promítání. Celkem bude na výstavě k vidění 24 velkoformátových fotografií (70 × 50 cm) himálajské krajiny.

Společná výstava tří fotografů i cestovatelů z putování v Nepálu, tematicky zaměřenou na vysokohorskou krajinu v oblasti Himálaje pod Mt. Everestem. V rámci festivalu a vernisáže proběhne i setkání s autory. Celkem zde bude k vidění 24 velkoformátových fotografií (70 × 50 cm) himálajské krajiny.

U obrů v předsíni

Dva týdny pod Everestem

Je kolem páté ráno, balancujeme s dvěma kamarády na kluzkých kamenech na břehu jezera Gokyo a snažíme se postavit stativ tak bezpečně, aby nám ho neshodil ani prudký poryv větru. Teploměr v nadmořské výšce přes 4800 metrů ukazuje okolo deseti stupňů pod nulou, pitná voda v láhvi během noci zamrzla a v ledovém větru je taková zima, že člověku tuhne pusa i při obyčejném mluvení. Moc se nám nechtělo měnit relativní teplo spacáku v nedaleké turistické ubytovně za kousavý mráz, k jezeru nás ale vyhnala naděje, že po několika zamračených ránech konečně uděláme nějaké slušné snímky za svítání, tedy v nejhezčím světle, jaké krajinářští fotografové znají.

Jenže zatím to vypadá, že zase nebudeme mít štěstí. Nebe je podobně jako včera a předevčírem zatažené a okolní štíty nejsou vidět, i když obzor na východě pomalu začíná blednout. Naděje ale umírá poslední, proto zůstáváme, mráz nemráz. A naše odhodlání se zdejším vyšším silám patrně zalíbilo – zrovna když se nebe zbarví do modra, začnou se najednou v mracích objevovat trhliny, v nich se jako kouzlem zjevují okolní štíty a překrásné teplé paprsky slunce zbarví dozlatova ten nejvyšší z nich, osmitisícovku Čho Oju. Nad jezerem se válejí cáry mlhy, které celé scenérii dodávají pohádkovou atmosféru. Nejvyšší hory na světě z nich vystupují a za pár okamžiků zase mizí, takže si člověk říká, jestli se mu to celé tak trochu nezdá. Chvilku má pocit, že si na tu nádheru okolo může sáhnout, pak se málem okřikne, jak ho taková troufalost mohla vůbec napadnout. Jste ve světě, v němž vás od běžné civilizace dělí minimálně týden pochodu a obvyklé vzdálenosti tu přestávají platit. Ve světě obrů, kde obyčejní smrtelníci nemohou být nikdy doma – nanejvýš, když mají štěstí, mohou na pár okamžiků nahlédnout k oněm obrům do předsíně.

Celý článek si přečtete v příštím čísle Xantypy.......

Youtube trailer
zpět nahoru



Výběr akcí filtrem

Zajímá mě

Pustí mě tam?

Mám na to?

Mám čas?

Potvrďte kritéria filtru

Zvolte datum

Od

prosinec 2024

po29162330
út310172431
st4111825
čt5121926
6132027
so7142128
ne18152229

Do

leden 2025

po6132027
út7142128
st18152229
čt29162330
310172431
so4111825
ne5121926
Potvrďte vybrané odbobí