CYRIL A METODĚJ (prof. Petr Piťha)

Přednáška prof. Piťhy (bývalý ministr školství) bude věnována letošnímu domácímu kulturním u výročí příchodu Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu (863) i dvěma významným kroměřížským osobnostem přímo spojených s tímto výročí – MATĚJEM PAVLÍKEM a FRANTIŠKEM DVORNÍKEM. Součástí přednášky bude i projekce filmu režiséra Otakára Schmidta. ŠKOLY: ZŠ, SŠ / PŘEDMĚT: HISTORIE, FILM, LITERATURA, SPOLEČNENSKÉ VĚDY, 750 LET

Cyril a Metoděj: Dědictví otců a matek zachovej nám, Pane! (TV film)

Dokumentární / Životopisný / Historický / Česko, 2013, 52 min
Režie: Otakáro Maria Schmidt, Jana Kristina Studničková /Scénář: Otakáro Maria Schmidt
Kamera: Jiří Strnad / Hrají: Martin Dejdar, Denisa Jeřábková
Dokumentární film k výročí 1150 let od příchodu dvou proslulých věrozvěstů Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu přináší přehledný hodinový průřez jejich životem a prací. Filmem diváky provází dvojice současných českých kněží, Miroslav Herold a Marek Orko Vácha, kteří zároveň v rámci inscenovaných částí dokumentu přejímají role obou bratrů ze Soluně a formálně rekonstruují jejich cestu z někdejší Byzantské říše na Moravu a později do Itálie. S doprovodným komentářem Martina Dejdara a autora filmu Otakára M. Schmidta rekapitulují jednotlivé aspekty a etapy života obou bratrů: jejich náboženské, misijní a úřední působení v Byzantské říši, Konstantinův všestranný talent, inteligenci a vzdělanost, zejména v oblasti jazyků, které ho přivedly k úkolu rozšířit křesťanskou víru mezi slovanskými národy v jejich řeči. Posléze jejich samotnou misii na Velkou Moravu a revoluční prosazení překladu Slova Božího do staroslověnštiny až v samotném Římě a nakonec také vzestup nového Moravsko-Panonského arcibiskupství pod vedením Metoděje, jeho pád po Metodějově smrti a dlouhodobý odsun jejich odkazu ze střední Evropy směrem na východ.
PAVLÍK MATĚJ (GORAZD II.)
Rodným jménem Matěj Pavlík. Původně byl katolickým knězem. Setkali bychom se s ním v duchovním proudu, který v dobách kolem vzniku České republiky usiluje o reformu římsko-katolické církve v duchu prvokřesťanské praxe (bohoslužba ve srozumitelném jazyku, ženaté kněžstvo apod.). Po papežově odmítnutí jakýchkoliv reforem opouští tento proud římskou církev a lidé masově přestupují do nově se utvářející Československé církve (dnes s přídomkem "husitská"). — Tato církev se v oněch dobách představuje jako orientovaná k pravoslaví a přijímá základy pravoslavné věrouky a posvátné tradice. o Pravoslaví se zdejší lidé dozvídají, že zachovává apoštolskou posloupnost biskupů, uznává sedm všeobecných sněmů, má sedm (hlavních) svátostí a netrpí pozdějšími dodatky ve víře a v církevní praxi jako církev římská. Hnutí Československé církve se však bohužel rozděluje na proud liberální (vedený dr. Karlem Farským) a proud pravoslavný, v jehož čele stanul sv. Gorazd II. Ti, kdo si chtějí zachovat původní pravoslavnou orientaci, musejí z Československé církve vystoupit a vstoupit do nově utvořené místní pravoslavné církve. Představitelem Československé pravoslavné církve se posléze stává vladyka Gorazd. — Budují se pravoslavné chrámy (jedinečná architektura; dnes patří mnohé z nich mezi stavební skvosty Moravy a chráněné kulturní památky), do češtiny jsou překládány texty bohoslužeb, organizuje se život církve - to vše pod vedením a inspirací biskupa Gorazda, který se stal nejen představitelem místní pravoslavné církve, ale i její duší... Na vladyku Gorazda se zachovala vděčná vzpomínka mnohých jeho současníků, kteří hovoří o jeho nesmírné pokoře, obětavosti, pracovitosti; jeho život se vyznačoval hlubokou nepředstíranou zbožností, askezí a hlubokým duchovním životem - mnozí v něm již za jeho života viděli světce. — Ideově se ve svém dílu obnovitele pravoslaví u nás obracel především k čistotě a jiskře prvotního křesťanství a k cyrilometodějství, na něž se stále odkazoval. Českou pravoslavnou církev viděl a představoval jako jedinou právoplatnou nástupkyni církve založené zde sv. Cyrilem a Metodějem, oprávněnost čehož neúnavně dokazoval. — Součástí obnovování pravoslaví u nás byl i zápas proti mnohým, kteří tomuto Božímu dílu nepřáli a útočili na ně všemi prostředky. Vladyka musí neustále vyvracet zlomyslné pomluvy, svádět nerovný boj s mocnými a bránit pravoslavnou církev před bouří nenávisti, která ji chtěla smést z naší země. Dnes vidíme, že Bůh byl s ním. — Namáhavá ale plodná práce je narušena německou okupací a násilně ukončena událostmi kolem atentátu na Heydricha. Parašutisté, kteří atentát vykonali, našli nakonec útočiště v kryptě pravoslavného chrámu v Praze - tedy pod katedrálních chrámem biskupa Gorazda. Úkryt byl prozrazen a při dobývání krypty parašutisté zahynuli. Svatý Gorazd se pokoušel zachránit církev a vzal celou vinu na skrývání atentátníků před okupačními úřady na sebe (přestože o úkrytu parašutistů v kryptě zpočátku vůbec nevěděl), nabízeje svůj život za životy ostatních a zachování církve. Nacisté ho zatkli a spolu s jeho dvěma pražskými kněžími a předsedou katedrálního sboru starších po několikaměsíčním mučení dne 4. září 1942 popravili. Na smrt bylo deportováno do koncentračního tábora mnoho osob z blízkého okruhu vladyky. Veškeré pravoslavné kněžstvo (z Gorazdovy církve) bylo deportováno do Německa na nucené práce. Majetek církve byl konfiskován, chrámy zapečetěny, jejich zařízení rozkradeno, bohoslužby zakázány, církev úředně rozpuštěna a práce pro ni se trestala smrtí. Zastřelením svatého mučedníka Gorazda získalo české Pravoslaví svého novomučedníka, který se přiřadil k družině dávných českých svatých: Václava a Ludmily, Ivana Českého a Prokopa Sázavského... Spolu s nimi i se svatými Cyrilem a Metodějem i sv. knížetem Rostislavem a sv. Gorazdem I. i všemi svatými se za české pravoslavné dílo pod Božím trůnem přimlouvá tedy i nový mučedník - svatý biskup Gorazd II.

FRANTIŠEK DVORNÍK
Prof. ThDr. PhDr. František Dvorník (14. srpna 1893 Chomýž — 4. listopadu 1975 Chomýž) byl český kněz a historik, nejvýznamnější český byzantolog. Po absolvování Arcibiskupského gymnázia v Kroměříži studoval na katolické bohoslovecké fakultě v Olomouci, kde byl po dokončení studia v roce 1916 vysvěcen na kněze. Jako kněz krátce působil v Bílovci a ve Vítkově. Potom pokračoval ve studiích v Praze, odkud odešel do Paříže, kde studoval několik oborů současně. V roce 1926 získal na Sorbonně doktorát filosofie. Po návratu do Československa se v roce 1927 habilitoval a v roce 1928 se stal profesorem církevních dějin na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Byl jedním ze zakladatelů Slovanského ústavu v Praze a spoluzaložil i vědeckou revui Byzantinoslavica. Za druhé světové války přednášel v Collège de France a na École des Hautes Études v Paříži. Od roku 1948 až do roku 1965 působil jako profesor byzantologie v Dumbarton Oaks Center na Harvardově univerzitě. Patřil k světově uznávaným byzantologům. Velmi významná jsou jeho práce o patriarchovi Fotiovi, která přispěly k pochopení a rehabilitaci této významné osobnosti. Během svého života byl oceněn velkým množstvím poct a čestných doktorátů předních světových univerzit (Paříž, Londýn). Zemřel 4. listopadu 1975 během svého pobytu v Československu a byl pochován v rodinné hrobce na hřbitově v Bílavsku pod Hostýnem. V roce 1992 obdržel in memoriam Řád T. G. Masaryka III. třídy.

PROF. PETR PIŤHA
Prof. PhDr. Petr Piťha, CSc., dr. h. c., (* 26. března 1938, Praha) je český katolický kněz, bohemista, lingvista a pedagog. V letech 1992–1994 zastával post ministra školství v první vládě Václava Klause, kam byl delegován coby nestraník Křesťanskodemokratickou stranou. Je autorem řady odborných a populárně naučných knih z oblasti výchovy, učení a lingvistiky a jedním ze zakladatelů české matematické lingvistiky. Mimo to sepsal řadu životopisů významných osobností katolické církve, např. sv. J. N. Neumanna, Zdislavy z Lemberka či Jana Sarkandera. Za své dílo obdržel řadu ocenění, mimo jiné New Europe Prize a Komenského medaili UNESCO.
V letech 1957–1966 vystudoval český jazyk, obecnou lingvistiku a historii na FF UK, roku 1966 získal titul kandidáta věd. Soukromě vystudoval katolickou teologii, na kněze byl tajně vysvěcen roku 1969 v Nizozemsku pro diecézi Breda. Začátkem 70. let 20. století působil v Leidenu. V letech 1962-1990 působil na MFF UK a spolu s P. Sgallem, J. Panevovou a E. Hajičovou se zasloužil o zrod oboru matematická lingvistika. Přednášel na brněnské univerzitě, kde se roku 1991 habilitoval. Od roku 1990 byl vedoucím katedry občanské výchovy na PedF UK, od roku 1992 jako profesor. Reformoval studium učitelství v tomto oboru a zpracoval vzdělávací projekt "Obecná škola" pro základní školy. Roku 1998 odešel do důchodu, působí jako poradce pražského arcibiskupa. Od září 2012 zastává úřad probošta Kolegiátní kapituly Všech svatých na Hradě pražském. Je historickým a kulturním poradcem společnosti Numismatika.