NEMATERIÁLNÍ DĚDICTVÍ UNESCO (prezentace)

Velkou a zásadní novinkou letošního roku je zařazení dramaturgického cyklu, jehož hlavním cílem je postupně představit nejvýznamnější nemateriální dědictví UNESCO a to nejenom domácí, ale především zahraniční. Pochopitelně se bude jednat především o dědictví, které má velmí těsný vztah k folklóru - lidové kultuře. Prezentace bude těchto dědictví bude probíhat ve dvou zcela odlišných formách - multimediální prezentace a galaprogram. V rámci letošní multimediální prezentace se postupně představí : JÍZDA KRÁLŮ, VERBUŇK, ODZEMEK, FUJARA, SUTRTINES a BATIKOVÁNÍ I STÍNOVÉ DIVADLO z Indonésie. Jednotlivé dědictví představí odborníci a znalci, kteří ve stručné multimediální podobě (fotografie, film, ukázky hudební, ..) podstatu, historii i hlavní důvody k zapsání. Součástí prezentace budou i krátké živé ukázky a workshop (SUTARTINES). Všechna dědictví se pak představí v závěrečném podvěčerním GALAPROGRAMU.

14:00 JÍZDA KRÁLŮ

Jízda králů má tradicí ustálený průběh, aktéry i dobu konání, která dříve připadala na pohyblivé svatodušní pondělí. V současnosti se koná v pevně stanovených termínech, obvykle v neděli. Pravidelně se dnes jízda králů jezdí pouze ve městě Hluk (jedenkrát za 3 roky v rámci Dolňáckých slavností první neděli v červenci), ve městě Kunovice (jedenkrát za 2 roky předposlední neděli v květnu), v obci Skoronice (v obci příležitostně, jedenkrát za 4 roky pak pravidelně v polovině srpna v rámci Slováckého roku v Kyjově) a v obci Vlčnov (každoročně poslední neděli v květnu). Jízda králů má ve všech uvedených lokalitách charakter obřadního průvodu.

prezentace : Jan Blahůšek, Ph.D. - ředitel společnosti Park Rochus, o.p.s. (od 2011 dosud); člen redakční rady Národopisné revue (od 2002–2011), člen redakční rady Opus musicum, (od 2008 dosud); člen programové rady a dramaturgicko-produkční rady Mezinárodního folklorního festivalu Strážnice (2002–2011); člen redakční rady videoencyklopedie Lidové tance z Čech Moravy a Slezska (2002–2011); člen grantových komisí pro podporu tradiční lidové kultury a neprofesionálního umění Ministerstva kultury České republiky (od 2006 dosud); delegát České republiky na zasedání Mezivládního výboru pro zachování nehmotného kulturního dědictví UNESCO (od 2010).

14:30 INDONÉSKÉ STÍNOVÉ DIVADLO A BATIK

Indonéské stínové divadlo : Wayang kulit, nebo-li stínové loutkové divadlo, má v Indonésii dlouhou tradici napříč mnoha náboženstvími. Jeho jedinečnost je nejen ve způsobu hraní, ale také ve výrobě a vzhledu loutek samotných. Wayang je víc než jen divadlo, je to filozofie a učení o bytí na tomto světě. Stále se hraje na ostrovech Jáva a Bali. Hrají pomocí sošek vytvořených z kůže, většinou hinduistické eposy a mýty. Stejné náměty mají i tradiční balijské a javánské tance. Většina tanečních představení je doprovázená tradičními hudebními orchestry gamelan a keroncang.

Indonéský batik - Slovem Batik je označována jak technika zdobení textílií tak i motivy samotné. Batik ve smyslu nehmotného kulturního dědictví Indonésie je specifikován UNESCEm jako: technika, symbolismus a celá kulturní podstata ručně barvených bavlněných a hedvábných textilií, které prostupují životy Indonésanů od narození až po smrt.. Malým nástrojem nazývaným canting, který má dřevěnou rukojeť a kovový sosáček, se na bílou látku s tužkou předkreslenými motivy nanáší rozpuštěný včelí vosk smíchaný s parafínem. Takto upravenou látku namočíme do barvy, poté ji necháme uschnout a posléze ji ponoříme do horké vody, kde se vosk rozpustí. Místa, která jím byla zakrytá, zůstanou bílá. Tento proces opakujeme tak dlouho, dokud nedosáhneme požadovaných vzorů.

prezentace : Kintari foundation o.s.působí v Čechách od roku 2006 jako nezisková organizace, která svými uměleckými pořady, tanečními vystoupeními, přednáškami, kurzy, výstavami aj. získává potřebné finance k realizaci rozvojových projektů zaměřených na podporu vzdělanosti chudých dětí v Indonésii. Mezi jejich dosavadní projekty spadá například rekonstrukce základní školy na ostrově Lombok, vybudování studny, umýváren, zajištění zdravotní péče pro místní obyvatele, pravidelná výuka angličtiny a provoz vlastní školky vybudované v roce 2011. Více o jejich aktivitách se dočtete na stránkách www.kintari.org, kde si navíc můžete zakoupit některý z rukodělných výrobků z Indonésie a podpořit tak jejich aktivity i vy.

Jana Wolfová: Vystudovala magisterské studium na FF UK v Praze obor teatrologie, kde v současnosti dále studuje v rámci doktorského studia se zaměřením na stínové loutky JV Asie. V roce 2004 - 2005 studovala v rámci stipendijního programu Darmasiswa na Institutu umění na Bali obor wayang kulit. Od roku 2006 vede uměleckou skupinu Kintari, která prezentuje v Čechách indonéské umění. Vede vlastní přednášky, workshopy, taneční a jazykové kurzy. Je autorkou všech rozvojových projektů Kintari v Indonésii, které jsou zaměřené na podporu školství v chudých oblastech Indonésie.

Helena Hošková: Vystudovala magisterské studium na FFUUD UJEP v Ústí nad Labem a získala titul MA na West Dean College v Anglii v oboru textilní umění. V roce 2006 - 2008 studovala batik v rámci stipendijního programu Darmasiswa na Institutu umění na Jávě. Vydala vlastní publikaci o batice. Zabývá se vlastní tvorbou s níž samostatně i vystavuje.

15:00 VERBUŇK

Verbunk je mužský improvizovaný tanec skočného charakteru. Je respektovaný jako náročný a prestižní projev mužské populace. Dále je vnímán jako nezbytná součást řady tradičních zvyků, obřadů a slavností. Ve srovnání s jinými regiony jde o ojedinělý, krásný a pro příslušný společenský celek charakteristický tanec, vzácné estetické i historické hodnoty, včetně nezbytnosti ho účinně chránit, neboť jeho zánikem by nejen tančící komunita a populace České republiky, ale celá tradiční taneční kultura střední Evropy přišla o zvláště výrazný prvek své kulturní identity. Specifičnost verbuňku spočívá v jeho komplexnosti: mnohosti funkcí, které plní; v mnohosti vyjádření, jímž je, v jeho improvizačním charakteru – každý taneční výkon je vlastně jedinečným výtvorem; v mnohosti základních prvků jeho tvaru či dovedností, které tanečník potřebuje, a konečně ve faktu, že jeho integrální, nepominutelnou součástí je zpěv. Tanec plní funkce obřadní a reprezentační, soutěživou, erotickou a zábavní. Vyjadřuje povahu, duševní i fyzický stav tanečníka, jeho identifikaci s obcí či skupinou komunity a s regionem. Vyžaduje, aby tanečník zvládl repertoár písní k tanci, dialekt a intonační čistotu zpěvu, náročnost, pestrost, návaznost a úroveň tanečních kroků a figur vzhledem k možnostem regionálního typu tance, aby byl oblečen tak, jak přísluší lidovému odění daného regionu a taneční příležitosti. Žádný z těchto rysů není možno považovat za hlavní či určující, slovácký verbuňk tvoří jejich synkretická jednota.

Výjimečnost verbuňku spočívá v tom, že se tento tanec v České republice nevyskytuje jinde než na Slovácku a že se na tomto území vyhranil v šest regionálních stylů a je tedy jedinečným projevem lidské kreativity. Představuje historické spojení starých evropských mužských tanců a motiviky starých domácích tanců s novými hudebními proudy (novouherské melodie) a se současnými fyzickými a psychickými možnostmi tanečníků, Dnešní podobu verbuňku formovaly výrazné a vynikající taneční osobnosti, které svým tanečním projevem ovlivnily příznačný regionální typ a vtiskly jej dalším generacím tanečníků. Verbuňk je považován za něco výjimečného, za projev chlapství, životní energie, síly a radosti.

Slovácký verbuňk patří mezi mužské tance skočného charakteru. Je tancem improvizovaným a má zvláštní ráz, neboť ačkoliv se převážně tančí hromadně, každý z ta-nečníků přitom tančí sám za sebe s výrazem své regionální a místní příslušnosti, svého tanečního umění a povahy. Verbuňk se tancuje na určitý okruh písní, mezi nimiž od druhé poloviny 19. století převládají tzv. písně novouherské.

prezentace : Jitka Matuszková, roz. Andresová, absolventka FF MU Brno - obor etnografie a dějiny umění, doktorská disertační práce Lidový tanec na Podluží. (Jeho místo, funkce, proměny, nadregionální a interetnické souvislosti.) Nejvýznamnější zaměstnání: Regionální muzeum Mikulov 1988—1993, Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Brně od roku 1994. Členka např.Sboru lektorů a znalců verbuňku - Národní ústav lidové kultury ve Strážnici, Rady pro valašský odzemek - Valašské muzeum v přírodě, Rožnov pod Radhoštěm

15:30 FUJARA

Fujara je mimoriadne dlhá píšťala s tromi hmatovými dierkami, ktorá je rozšírená len na Slovensku, osobitne na strednom Slovensku. Každý hudobný nástroj nesie pečať neopakovateľných vlastností svojho výrobcu a hráča, priamo odráža osobnosť, ktorá ho vyrobila a ktorá na ňom hrá.

prezentace : Mgr.Art. Vladimír Kyseľ - Námestník riaditeľa SĽUK pre odborné činnosti, vedúci Koordinačného centra tradičnej ľudovej kultúry Absolvoval Vysokú školu múzických umení v Bratislave, odbor choreografia ľudového tanca. Autor cca 20 choreografií vo folklórnych súboroch, v rokoch 1974 – 1990 odborný pracovník Krajského osvetového strediska a Osvetového ústavu (odborná metodika v oblasti folklóru, školiteľská, organizačná, riadiaci a edičná činnosť, člen a predseda programových komisií niekoľký folklórnych festivalov). V rokoch 1993 – 2003 riaditeľ združenia Prebudená pieseň, ktorého hlavnou činnosťou bola propagácia popularizácia ľudovej kultúry (riadiaca a organizačná činnosť, tvorba koncepčných materiálov, vedenie a realizácia prieskumov v oblasti ľudovej kultúry, tvorba programov a podujatí, zostavovanie a vydávanie publikácií, zostavovanie a vydávanie publikácií, metodická a školiteľská činnosť). V rokoch 2003 – 2008 metodik a dramaturg Slovenského ľudového umeleckého kolektívu. Od roku 2008 vedúci Koordinačného centra tradičnej ľudovej kultúry, ktoré je poverené implementáciou Dohovoru UNESCO o ochrane nehmotného kultúrneho dedičstva a implementáciou vládnej Koncepcie starostlivosti o tradičnú ľudovú kultúru (jeden z autorov koncepcie). Vedúci projektu Ľudová kultúra Slovenska slovom a obrazom – elektronická encyklopédia, vedenie projektu Reprezentatívny zoznam nehmotného kultúrneho dedičstva Slovenska, tvorba Centrálnej databázy informácií o tradičnej ľudovej kultúry Slovenska, vedenie projektu Regionálna výchova a tradičná ľudová kultúra – prierezová téma, ktorá bola zavedená do štátneho pedagogického programu...

VALAŠSKÝ ODZEMEK

Odzemek je specifický mužský skočný tanec improvizačního charakteru, spojený s pasteveckou kulturou karpatského oblouku. Má společné kořeny s obdobnými východoslovanskými mužskými tanci. Je to tanec sólový, 2/4 rytmu s postupně se zrychlujícím tempem od andante až po allegro vivo. Nejvíce se v něm odrážejí specifika valašského tanečního a pohybového umění i valašské pastevecko-rolnické kultury, tvořil historicky rovnocenný protějšek k párovému tanci staršího typu, zvanému valaský-valaská. Oba nacházíme souběžně v nejstarších charakteristikách lidového tance na Valašsku.
prezentaci uvádí : Miroslav Ekart - prezident souboru Vsacan

16:00 SUTARTINES

Všichni badatelé přiznávají, že se jedná o velmi staré hudební dědictví, pocházející pravděpodobně od Thráků, Ilyrů, Frygů či jiných starobylých národů.V písni je výrazná melodická linka, jež má začátek, gradaci, určité emocionální vyvrcholení a závěr. Zatímco většina sutartines sestává sotva z několika zvuků pro jeden hlas a několika pro druhý. Prolínáním několika partů takto vzniká hudební materie, která se točí v kruhu, přičemž se bez ustání opakuje a opakuje. Není zde jasný začátek, samozřejmě s výjimkou samotného zahájení, ani konec, jenž v podstatě závisí na tom, kdy vedoucí hlas ustane. Součástí prezentace bude i menší workshop, ve kterém si můžete sami magickou sílu SUTARTINES vyzkoušet.

prezentace : Dr. Daiva Vyčinienė -

2010 – Profesura v oboru muzikologie a etnomuzikologie
2009 – Habilitace v oboru muzikologie a etnomuzikologie – Ústav pro kulturu, filosofii a umění, Vilnius (Institute of Culture, Philosophy and Art)
1993 – Doktorát v oboru muzikologie a etnomuzikologie – Litevská akademie múzických umění, Vilnius (Lithuanian Academy of Music)
1989 – Postgraduál v oboru lidové hudby – Státní institut divadla, hudby a filmu, Leningrad (Leningrad State Institute of Theater, Music and Cinematography)
1985 – Magisterský titul v oboru muzikologie (folkloristiky) – Litevská sovětská státní konzervatoř (Lithuanian USSR State Conservatory)
ODBORNÁ PRAXE

2010 – Vedoucí vědecký pracovník v oddělení etnomuzikologie – Muzikologický ústav při Litevské akademii múzických a divadelních umění (Lithuanian Academy of Music and Theater)
2001 – Vedoucí katedry etnomuzikologie na Litevské akademii múzických a divadelních umění
Od roku 1998 – Docentka na katedře etnomuzikologie na Litevské akademii múzických a divadelních umění
Od roku 1995 – Odborná asistenka na katedře etnomuzikologie na Litevské akademii múzických a divadelních umění
1989–1998 – Přednášející na katedře etnomuzikologie
Od roku 1986 – Vedoucí hudební skupiny TRYS KETURIOSE specializující se na prezentaci tradičních litevských vícehlasých zpěvů zvaných sutartines (viz rozhovor výše – pozn. překl.)
Od roku 1985 – Organizátorka mezinárodního folklorního festivalu Skamba skamba kankliai, jenž se koná každý rok ve Vilniusu
1985-1994 – Výzkumný pracovník v oddělení lidových písní na Litevské sovětské státní konzervatoři od roku 1990 pak Litevské akademii múzických umění
1982–1996 – Vedoucí lidového souboru na Umělecké škole M. K. Čiurlionise