NEMATERIÁLNÍ DĚDICTVÍ UNESCO (prezentace)

sobota 24. 8. 2013 ve 14.00 hodin

(asi 3 hodiny)

Arcibiskupský zámek

vstupné dobrovolné
čtěte více

Velkou a zásadní novinkou letošního roku je zařazení dramaturgického cyklu, jehož hlavním cílem je postupně představit nejvýznamnější nemateriální dědictví UNESCO a to nejenom domácí, ale především zahraniční. Pochopitelně se bude jednat především o dědictví, které má velmí těsný vztah k folklóru - lidové kultuře. Prezentace bude těchto dědictví bude probíhat ve dvou zcela odlišných formách - multimediální prezentace a galaprogram. V rámci letošní multimediální prezentace se postupně představí : JÍZDA KRÁLŮ, VERBUŇK, ODZEMEK, FUJARA, SUTRTINES a BATIKOVÁNÍ I STÍNOVÉ DIVADLO z Indonésie. Jednotlivé dědictví představí odborníci a znalci, kteří ve stručné multimediální podobě (fotografie, film, ukázky hudební, ..) podstatu, historii i hlavní důvody k zapsání. Součástí prezentace budou i krátké živé ukázky a workshop (SUTARTINES). Všechna dědictví se pak představí v závěrečném podvěčerním GALAPROGRAMU.

14:00 JÍZDA KRÁLŮ

Jízda králů má tradicí ustálený průběh, aktéry i dobu konání, která dříve připadala na pohyblivé svatodušní pondělí. V současnosti se koná v pevně stanovených termínech, obvykle v neděli. Pravidelně se dnes jízda králů jezdí pouze ve městě Hluk (jedenkrát za 3 roky v rámci Dolňáckých slavností první neděli v červenci), ve městě Kunovice (jedenkrát za 2 roky předposlední neděli v květnu), v obci Skoronice (v obci příležitostně, jedenkrát za 4 roky pak pravidelně v polovině srpna v rámci Slováckého roku v Kyjově) a v obci Vlčnov (každoročně poslední neděli v květnu). Jízda králů má ve všech uvedených lokalitách charakter obřadního průvodu.

prezentace : Jan Blahůšek, Ph.D. - ředitel společnosti Park Rochus, o.p.s. (od 2011 dosud); člen redakční rady Národopisné revue (od 2002–2011), člen redakční rady Opus musicum, (od 2008 dosud); člen programové rady a dramaturgicko-produkční rady Mezinárodního folklorního festivalu Strážnice (2002–2011); člen redakční rady videoencyklopedie Lidové tance z Čech Moravy a Slezska (2002–2011); člen grantových komisí pro podporu tradiční lidové kultury a neprofesionálního umění Ministerstva kultury České republiky (od 2006 dosud); delegát České republiky na zasedání Mezivládního výboru pro zachování nehmotného kulturního dědictví UNESCO (od 2010).

14:30 INDONÉSKÉ STÍNOVÉ DIVADLO A BATIK

Indonéské stínové divadlo : Wayang kulit, nebo-li stínové loutkové divadlo, má v Indonésii dlouhou tradici napříč mnoha náboženstvími. Jeho jedinečnost je nejen ve způsobu hraní, ale také ve výrobě a vzhledu loutek samotných. Wayang je víc než jen divadlo, je to filozofie a učení o bytí na tomto světě. Stále se hraje na ostrovech Jáva a Bali. Hrají pomocí sošek vytvořených z kůže, většinou hinduistické eposy a mýty. Stejné náměty mají i tradiční balijské a javánské tance. Většina tanečních představení je doprovázená tradičními hudebními orchestry gamelan a keroncang.

Indonéský batik - Slovem Batik je označována jak technika zdobení textílií tak i motivy samotné. Batik ve smyslu nehmotného kulturního dědictví Indonésie je specifikován UNESCEm jako: technika, symbolismus a celá kulturní podstata ručně barvených bavlněných a hedvábných textilií, které prostupují životy Indonésanů od narození až po smrt.. Malým nástrojem nazývaným canting, který má dřevěnou rukojeť a kovový sosáček, se na bílou látku s tužkou předkreslenými motivy nanáší rozpuštěný včelí vosk smíchaný s parafínem. Takto upravenou látku namočíme do barvy, poté ji necháme uschnout a posléze ji ponoříme do horké vody, kde se vosk rozpustí. Místa, která jím byla zakrytá, zůstanou bílá. Tento proces opakujeme tak dlouho, dokud nedosáhneme požadovaných vzorů.

prezentace : Kintari foundation o.s.působí v Čechách od roku 2006 jako nezisková organizace, která svými uměleckými pořady, tanečními vystoupeními, přednáškami, kurzy, výstavami aj. získává potřebné finance k realizaci rozvojových projektů zaměřených na podporu vzdělanosti chudých dětí v Indonésii. Mezi jejich dosavadní projekty spadá například rekonstrukce základní školy na ostrově Lombok, vybudování studny, umýváren, zajištění zdravotní péče pro místní obyvatele, pravidelná výuka angličtiny a provoz vlastní školky vybudované v roce 2011. Více o jejich aktivitách se dočtete na stránkách www.kintari.org, kde si navíc můžete zakoupit některý z rukodělných výrobků z Indonésie a podpořit tak jejich aktivity i vy.

Jana Wolfová: Vystudovala magisterské studium na FF UK v Praze obor teatrologie, kde v současnosti dále studuje v rámci doktorského studia se zaměřením na stínové loutky JV Asie. V roce 2004 - 2005 studovala v rámci stipendijního programu Darmasiswa na Institutu umění na Bali obor wayang kulit. Od roku 2006 vede uměleckou skupinu Kintari, která prezentuje v Čechách indonéské umění. Vede vlastní přednášky, workshopy, taneční a jazykové kurzy. Je autorkou všech rozvojových projektů Kintari v Indonésii, které jsou zaměřené na podporu školství v chudých oblastech Indonésie.

Helena Hošková: Vystudovala magisterské studium na FFUUD UJEP v Ústí nad Labem a získala titul MA na West Dean College v Anglii v oboru textilní umění. V roce 2006 - 2008 studovala batik v rámci stipendijního programu Darmasiswa na Institutu umění na Jávě. Vydala vlastní publikaci o batice. Zabývá se vlastní tvorbou s níž samostatně i vystavuje.

15:00 VERBUŇK

Verbunk je mužský improvizovaný tanec skočného charakteru. Je respektovaný jako náročný a prestižní projev mužské populace. Dále je vnímán jako nezbytná součást řady tradičních zvyků, obřadů a slavností. Ve srovnání s jinými regiony jde o ojedinělý, krásný a pro příslušný společenský celek charakteristický tanec, vzácné estetické i historické hodnoty, včetně nezbytnosti ho účinně chránit, neboť jeho zánikem by nejen tančící komunita a populace České republiky, ale celá tradiční taneční kultura střední Evropy přišla o zvláště výrazný prvek své kulturní identity. Specifičnost verbuňku spočívá v jeho komplexnosti: mnohosti funkcí, které plní; v mnohosti vyjádření, jímž je, v jeho improvizačním charakteru – každý taneční výkon je vlastně jedinečným výtvorem; v mnohosti základních prvků jeho tvaru či dovedností, které tanečník potřebuje, a konečně ve faktu, že jeho integrální, nepominutelnou součástí je zpěv. Tanec plní funkce obřadní a reprezentační, soutěživou, erotickou a zábavní. Vyjadřuje povahu, duševní i fyzický stav tanečníka, jeho identifikaci s obcí či skupinou komunity a s regionem. Vyžaduje, aby tanečník zvládl repertoár písní k tanci, dialekt a intonační čistotu zpěvu, náročnost, pestrost, návaznost a úroveň tanečních kroků a figur vzhledem k možnostem regionálního typu tance, aby byl oblečen tak, jak přísluší lidovému odění daného regionu a taneční příležitosti. Žádný z těchto rysů není možno považovat za hlavní či určující, slovácký verbuňk tvoří jejich synkretická jednota.

Výjimečnost verbuňku spočívá v tom, že se tento tanec v České republice nevyskytuje jinde než na Slovácku a že se na tomto území vyhranil v šest regionálních stylů a je tedy jedinečným projevem lidské kreativity. Představuje historické spojení starých evropských mužských tanců a motiviky starých domácích tanců s novými hudebními proudy (novouherské melodie) a se současnými fyzickými a psychickými možnostmi tanečníků, Dnešní podobu verbuňku formovaly výrazné a vynikající taneční osobnosti, které svým tanečním projevem ovlivnily příznačný regionální typ a vtiskly jej dalším generacím tanečníků. Verbuňk je považován za něco výjimečného, za projev chlapství, životní energie, síly a radosti.

Slovácký verbuňk patří mezi mužské tance skočného charakteru. Je tancem improvizovaným a má zvláštní ráz, neboť ačkoliv se převážně tančí hromadně, každý z ta-nečníků přitom tančí sám za sebe s výrazem své regionální a místní příslušnosti, svého tanečního umění a povahy. Verbuňk se tancuje na určitý okruh písní, mezi nimiž od druhé poloviny 19. století převládají tzv. písně novouherské.

prezentace : Jitka Matuszková, roz. Andresová, absolventka FF MU Brno - obor etnografie a dějiny umění, doktorská disertační práce Lidový tanec na Podluží. (Jeho místo, funkce, proměny, nadregionální a interetnické souvislosti.) Nejvýznamnější zaměstnání: Regionální muzeum Mikulov 1988—1993, Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Brně od roku 1994. Členka např.Sboru lektorů a znalců verbuňku - Národní ústav lidové kultury ve Strážnici, Rady pro valašský odzemek - Valašské muzeum v přírodě, Rožnov pod Radhoštěm

15:30 FUJARA

Fujara je mimoriadne dlhá píšťala s tromi hmatovými dierkami, ktorá je rozšírená len na Slovensku, osobitne na strednom Slovensku. Každý hudobný nástroj nesie pečať neopakovateľných vlastností svojho výrobcu a hráča, priamo odráža osobnosť, ktorá ho vyrobila a ktorá na ňom hrá.

prezentace : Mgr.Art. Vladimír Kyseľ - Námestník riaditeľa SĽUK pre odborné činnosti, vedúci Koordinačného centra tradičnej ľudovej kultúry Absolvoval Vysokú školu múzických umení v Bratislave, odbor choreografia ľudového tanca. Autor cca 20 choreografií vo folklórnych súboroch, v rokoch 1974 – 1990 odborný pracovník Krajského osvetového strediska a Osvetového ústavu (odborná metodika v oblasti folklóru, školiteľská, organizačná, riadiaci a edičná činnosť, člen a predseda programových komisií niekoľký folklórnych festivalov). V rokoch 1993 – 2003 riaditeľ združenia Prebudená pieseň, ktorého hlavnou činnosťou bola propagácia popularizácia ľudovej kultúry (riadiaca a organizačná činnosť, tvorba koncepčných materiálov, vedenie a realizácia prieskumov v oblasti ľudovej kultúry, tvorba programov a podujatí, zostavovanie a vydávanie publikácií, zostavovanie a vydávanie publikácií, metodická a školiteľská činnosť). V rokoch 2003 – 2008 metodik a dramaturg Slovenského ľudového umeleckého kolektívu. Od roku 2008 vedúci Koordinačného centra tradičnej ľudovej kultúry, ktoré je poverené implementáciou Dohovoru UNESCO o ochrane nehmotného kultúrneho dedičstva a implementáciou vládnej Koncepcie starostlivosti o tradičnú ľudovú kultúru (jeden z autorov koncepcie). Vedúci projektu Ľudová kultúra Slovenska slovom a obrazom – elektronická encyklopédia, vedenie projektu Reprezentatívny zoznam nehmotného kultúrneho dedičstva Slovenska, tvorba Centrálnej databázy informácií o tradičnej ľudovej kultúry Slovenska, vedenie projektu Regionálna výchova a tradičná ľudová kultúra – prierezová téma, ktorá bola zavedená do štátneho pedagogického programu...

VALAŠSKÝ ODZEMEK

Odzemek je specifický mužský skočný tanec improvizačního charakteru, spojený s pasteveckou kulturou karpatského oblouku. Má společné kořeny s obdobnými východoslovanskými mužskými tanci. Je to tanec sólový, 2/4 rytmu s postupně se zrychlujícím tempem od andante až po allegro vivo. Nejvíce se v něm odrážejí specifika valašského tanečního a pohybového umění i valašské pastevecko-rolnické kultury, tvořil historicky rovnocenný protějšek k párovému tanci staršího typu, zvanému valaský-valaská. Oba nacházíme souběžně v nejstarších charakteristikách lidového tance na Valašsku.
prezentaci uvádí : Miroslav Ekart - prezident souboru Vsacan

16:00 SUTARTINES

Všichni badatelé přiznávají, že se jedná o velmi staré hudební dědictví, pocházející pravděpodobně od Thráků, Ilyrů, Frygů či jiných starobylých národů.V písni je výrazná melodická linka, jež má začátek, gradaci, určité emocionální vyvrcholení a závěr. Zatímco většina sutartines sestává sotva z několika zvuků pro jeden hlas a několika pro druhý. Prolínáním několika partů takto vzniká hudební materie, která se točí v kruhu, přičemž se bez ustání opakuje a opakuje. Není zde jasný začátek, samozřejmě s výjimkou samotného zahájení, ani konec, jenž v podstatě závisí na tom, kdy vedoucí hlas ustane. Součástí prezentace bude i menší workshop, ve kterém si můžete sami magickou sílu SUTARTINES vyzkoušet.

prezentace : Dr. Daiva Vyčinienė -

2010 – Profesura v oboru muzikologie a etnomuzikologie
2009 – Habilitace v oboru muzikologie a etnomuzikologie – Ústav pro kulturu, filosofii a umění, Vilnius (Institute of Culture, Philosophy and Art)
1993 – Doktorát v oboru muzikologie a etnomuzikologie – Litevská akademie múzických umění, Vilnius (Lithuanian Academy of Music)
1989 – Postgraduál v oboru lidové hudby – Státní institut divadla, hudby a filmu, Leningrad (Leningrad State Institute of Theater, Music and Cinematography)
1985 – Magisterský titul v oboru muzikologie (folkloristiky) – Litevská sovětská státní konzervatoř (Lithuanian USSR State Conservatory)
ODBORNÁ PRAXE

2010 – Vedoucí vědecký pracovník v oddělení etnomuzikologie – Muzikologický ústav při Litevské akademii múzických a divadelních umění (Lithuanian Academy of Music and Theater)
2001 – Vedoucí katedry etnomuzikologie na Litevské akademii múzických a divadelních umění
Od roku 1998 – Docentka na katedře etnomuzikologie na Litevské akademii múzických a divadelních umění
Od roku 1995 – Odborná asistenka na katedře etnomuzikologie na Litevské akademii múzických a divadelních umění
1989–1998 – Přednášející na katedře etnomuzikologie
Od roku 1986 – Vedoucí hudební skupiny TRYS KETURIOSE specializující se na prezentaci tradičních litevských vícehlasých zpěvů zvaných sutartines (viz rozhovor výše – pozn. překl.)
Od roku 1985 – Organizátorka mezinárodního folklorního festivalu Skamba skamba kankliai, jenž se koná každý rok ve Vilniusu
1985-1994 – Výzkumný pracovník v oddělení lidových písní na Litevské sovětské státní konzervatoři od roku 1990 pak Litevské akademii múzických umění
1982–1996 – Vedoucí lidového souboru na Umělecké škole M. K. Čiurlionise

zpět nahoru



Výběr akcí filtrem

Zajímá mě

Pustí mě tam?

Mám na to?

Mám čas?

Potvrďte kritéria filtru

Zvolte datum

Od

prosinec 2018

po310172431
út4111825
st5121926
čt6132027
7142128
so18152229
ne29162330

Do

leden 2019

po7142128
út18152229
st29162330
čt310172431
4111825
so5121926
ne6132027
Potvrďte vybrané odbobí