TRABAND + HLAS + KEMEL : STOPTIME 2013

Kouzelná páteční noc v Květné zahradě s legendami české písničkářské tvorby, s ochutnávkou vína a závěrečnou projekcí. Mirek Kemel není jen známý karikaturista, také zpívá své autorské písně a hraje na akordeon. Většinou vystupuje za doprovodu kapely. Jejich muzika balancuje na pomezí více žánrů od balad přes šanson a blues až po chytlavé hospodské písničky. Hlas, Nejezchleba, Kovács je výjimečné setkání tří hudebních osobností. Uslyšíte písničky Ivana Hlase a Olina Nejezchleby, užijete si virtuózní hru kytaristy Norbiho Kovácse. A nakonec Traband : žánrově těžko zařaditelná kapela, která má na svém kontě několik hudebních cen představí své poslední album Neslýchané!. Nebudou však chybět ani trabandí evergreeny.

Květná zahrada

19:00 – MIREK KEMEL + vernisáž karikatur

20:00 – IVAN HLAS TRIO - HLAS + NEJEZCHLEBA + KOVACS

21:30 – TRABAND

MIREK KEMEL (CZ)

Hudba kapely Mirka Kemela balancuje na pomezí více žánrů od balad přes šanson a blues až po chytlavé hospodské písničky. Vždy jde především o osobní zpověď autora, který do textů vtěluje své vnímání života a světa v mnoha zjevných i pouze tušených aspektech. Písničky jsou založené na básnických textech a jednoduché melodii. Pro věci neznalého posluchače by se dalo zjednodušeně říci, že Mirek Kemel vychází z podobných kořenů jako například Vašek Koubek, Jaromír Nohavica, Radůza, Krausberry, Vladimír Mišík nebo Traband. Součástí koncertu bude i vernisáž jeho kreseb a karikatur – MIREK KEMEL vystoupí i na Velkém náměstí v rámci tradičního jarmarku …

Dnešní hudební svět je plný rychlokvašených „projektů“ a mediálních hvězd, které pohasínají, ještě než se pořádně rozsvítí. o to cennější je setkání s člověkem, pro kterého je lidská výpověď – nebo chcete-li „umělecké sdělení“ - na prvním místě, kdo prostě zpívá o sobě a svém světě bez toho, že by se tím chtěl hned „zviditelnit“.

Písničkář Mirek Kemel se hudbě věnuje od středoškolských let, ve druhé polovině osmdesátých let pravidelně hrával v žižkovských hospodách na kytaru a foukací harmoniku a již tehdy začaly vznikat jeho první autorské písničky. V roce 2007 objevil tahací harmoniku a její kouzlo jej úplně dostalo. Fascinovala jej svým charakteristickým zvukem a možnostmi jak sólového, tak doprovodného nástroje. Rok chodil k učiteli Václavu Veselému, který ho naučil základům hry. Velký důraz klade Mirek Kemel na texty, z velké většiny inspirované skutečně prožitými událostmi. Snaží se pod jednoduchými příběhy hledat něco, co nás přesahuje. I když každý člověk má příběh rozdílný a individuální prožitky se liší v místě, čase a intenzitě, existuje něco pod tím, základní příběh, který máme všichni hodně podobný.

Mirek Kemel zpívá své autorské písně a doprovází se na akordeon. Většinou vystupuje za doprovodu kapely, kterou kromě něj tvoří ještě Vlastimil Konopiský (kytara, housle), Tomáš Görtler (akordeon, klávesy, jinak též člen souboru Bran) a Lucie Krutá (housle, flétna, toho času na „mateřské dovolené“). Jejich muzika balancuje na pomezí více žánrů od balad přes šanson a blues až po chytlavé hospodské písničky. Vždy jde především o osobní zpověď autora, který do textů vtěluje své vnímání života a světa v mnoha zjevných i pouze tušených aspektech. Písničky jsou založené na básnických textech a jednoduché melodii. Dalo by se říci, že Mirek Kemel vychází z podobných kořenů jako například Vašek Koubek, Jaromír Nohavica, Radůza, Krausberry, Vladimír Mišík nebo Traband.

Mirek Kemel říká, že nic není náhoda a všechna setkání a události mají svůj hluboký význam. Určitě ne „náhodou“ se téměř současně se začátky hraní na akordeon Mirek seznámil s učitelkou zpěvu Ivanou Vostárkovou a začal u ní brát hodiny zpěvu. Zpívání pro něj není jenom technická záležitost, daleko více souvisí s prožitkem a s prouděním energie v těle, s hledáním své podstaty. V tu chvíli do sebe všechno krásně zapadlo: zpěv, akordeon a poezie…

Závěrem by asi bylo dobré poznamenat, že jméno Mirka Kemela může být posluchačům známé také v jiných souvislostech: jako absolvent kursů figurální kresby u doc. Borise Jirků na Vysoké škole Uměleckoprůmyslové se od roku 1991 živí jako deníkový karikaturista, prošel Lidovými novinami, Hospodářskými novinami a od roku 2004 do současné doby působí v Mladé frontě Dnes. Současně se také věnuje malbě obrazů.

IVAN HLAS TRIO

Výjimečné setkání tří hudebních osobností. Uslyšíte písničky Ivana Hlase, Olina Nejezchleby, užijete si virtuózní hru kytaristy Norbiho Kovácse. A rozhodně nebude chybět i nějaké to povídání.

IVAN HLAS (CZ)
Ivan Hlas – skladatel, textař, zpěvák a kytarista se narodil 10.května 1954 v Praze na Vinohradech ale ve čtyřech letech se přistěhoval na pražskou Hanspaulku. Je vyučený knihkupec, po sedmileté praxi vystřídal řadu různých zaměstnání. Absolvoval LŠU, obor klasická kytara u p. učitele M. Mizery. První skupinu The Mice založil už v roce 1968. Byla to školní kapela ale už s náznaky vlastní tvorby. Do roku 1971 působil jako písničkář kde už uplatňuje výhradně vlastní tvorbu. V roce 1983 zakládá s Jiřím Horálkem a Vlastou Voralem skupinu Nahlas a získává cenu Českého hudebního fondu na festivalu Vokalíza v Pražské Lucerně. Na základě tohoto úspěchu točí v roce 1985 první album. V roce 1989 nastala úplná výměna hudebníků a potom ukončuje období „Nahlasu“. V roce 1990 zakládá Trio rychlého nasazení (TRN) s Pavlem Cinglem a Janem Ponocným. Rok 1992 je důležitý protože skládá hudbu k filmu „Šakalí léta“ a natáčí další album L.P. 93.

Ivan Hlas spolupracuje s řadou hudebníků a interpretů naší populární hudby. Od roku 2006 hraje převážně v komorní sestavě „Ivan Hlas Trio“ (Norbi Kovács – ak. kytara, Jaroslav Olin Nejezchleba – violoncello, Ivan Hlas – ak.kytara ).

JARIN NEJEZCHLEBA (CZ)
je český rockový violoncellista, baskytarista, zpěvák a houslista. Po absolvování konzervatoře v Brně měl nastoupit ve Zlíně (Gottwaldově) do symfonického orchestru, místo toho se ale v roce 1981 přestěhoval do Prahy, kde začal hrát se skupinou Marsyas. V roce 1984 od kapely odešel a stal se členem skupiny Etc..., kde hrál až do roku 2003. Během této doby koncertoval také s Čundergroundem a v Blues Sessionu Petra Kalandry, spolupracoval s Vlastou Redlem, Čechomorem, Petrem Skoumalem, Janem Burianem, Michalem Prokopem, Jiřím Bílým. Jako host vystoupil na koncertě při natáčení desky Stará láska Nerez a vy (1993) Nerezu. Hostuje i na koncertech Anny K. Po odchodu z Etc... začal hrát v doprovodné kapele Ivana Hlase Růžový brejle, působí také v Blues Sessionu, která navazuje na stejnojmennou Kalandrovu skupinu a v současnosti hraje i své písně z doby působení v Etc.... S Ivanem Hlasem a Norbi Kovácsem hraje v Ivan Hlas Triu. Celou jeho kariéru mapuje výběrové 2CD 25 let v tom, které vydalo v červnu 2008 vydavatelství Indies Happy Trails. V lednu 2010 vydal autorské album Noční lov a po vydání alba založil skupinu Kybabu, kde s ním hrají Norbi Kovács (kytara) a Šimon Kotek (bicí).

NORBI KOVACS (SK)
(*1968) Narodil se v Šale na Slovensku. Po prvních muzikantských zkušenostech se v roce 1992 odstěhoval do Prahy. Prošel mnoha kapelami jako Stará cesta, Red Wine, Plazma, spolupracoval s řadou interpretů, zejména s písničkářkou Radůzou. Věnoval se i pedagogické činnosti. Je členem skupiny Lokomotiva a hostuje u kapely PH 5.5. Věnuje se i hudbě filmové a scénické.

TRABAND (CZ)

Traband se řadí mezi české skupiny hrající world music. Skupina si vysloužila mnoho přívlastků: "lehká rocková", "country - punk" nebo třeba "dvoutaktní rock". Kapela vznikla roku 1995 ve složení: Jarda Svoboda, Michal Kliner a Václav Pohl (i od slova trojbend byl odvozen název kapely - Traband). Později se přidal banjista Evžen Kredenc. V roce 1996 vydali své první album "O čem mluví muži". A nyní se opět vrací (Jarda Svoboda - Jana Modráčková - Vašek Pohl)– s novým zvukem, ale stejnou energií.

Traband se řadí mezi české skupiny hrající world music. Skupina si vysloužila mnoho přívlastků: "lehká rocková", "country - punk" nebo třeba "dvoutaktní rock". Kapela znikla roku 1995 ve složení: Jarda Svoboda, Michal Kliner a Václav Pohl (i od slova trojbend byl odvozen název kapely - Traband). Později se přidal banjista Evžen Kredenc. V roce 1996 vydali své první album "O čem mluví muži". S novým zvukem kapely se na scéně objevili také noví muzikanti - trumpetistka Jana Modráčková a později také tubista Robert Škarda. Michal Kliner - jeden ze zakladatelů - skupinu opustil a bubeníka Václava Pohla nahradil Petr Vizina. Nová tvář přináší ale také nové výsledky. A tak hudba rockovo - countryová dostávala postupně příchuť cikánských mollových stupnic, kramářských odrhovaček, českých i balkánských dechovek ad... V roce 2000 vyšlo album Kolotoč a kapela začala koncertovat i v zahraničí (např. Francie, Švýcarsko, Japonsko nebo Řecko). Aby to nebylo příliš jednoduché, Petra Vizinu nahradil opět původní bubeník Václav Pohl. Kapela se vrátila k trochu tvrdším tónům a do podvědomí posluchačů jí pomohlo také významné ocenění Akademie populární hudby "Anděl 2004" v kategorii "world music". Následovně získali také cenu "ALMA" za nejlepší živé vystoupení roku 2005. Na začátku roku 2007 se objevila kapela po menší pauze znovu na scéně, a to opět - jako na počátku - v tříčlenném složení: Jarda Svoboda - Jana Modráčková - Vašek Pohl. Krom velké chuti do práce se kapela vrátila také se zbrusu novým repertoárem a zvukem. A tentokrát se zavděčí převážně milovníkům klidnějších lyričtějších písniček. Současnou podobu Trabandu zachycuje nejnovější album nazvané "Přítel člověka".

1995-1999 Legendami a humornými průpovídkami opředené lidové vozítko z NDR nebylo tou hlavní inspirací pro název kapely, i když velká podobnost tu je: Také nadělá spoustu kraválu a pěkně vám natřese kosti. Dvoutaktní beat, um-ca, um-ca, polka i pogo. Ale spíše než trabant - prskolet, páchnoucí pivem a humorem 5. cenové kategorie, to byl trabant v původním významu toho slova: průvodce, ozbrojený ochránce, životní strážce. Bodyguard, řeklo by se dnes. Někdo, v jehož přítomnosti se můžete cítit bezpečně a bezstarostně, i když kolem zuří bouře nebo třetí světová. A pak, ta lákavá hra se slovy: tra-band, troj-bend, kapela ze tří muzikantů. Protože na počátku byli tři: Jarda Svoboda - autor písní, kytara, foukací harmonika, mandolína, zpěv. Michal Kliner - baskytara. Václav Pohl - bicí. o něco později do kapely přibyl banjista Evžen Kredenc, čtvrté kolo u vozu. Hraj jak umíš, ostatní přijde samo, říkali si muzikanti. Hudební styl? Nekomplikované rockové písničky bez sebestředných kytarových sól, s texty, které vyprávějí příběhy. "Odvrácená strana country", "country-punk", "dvoutaktní rock" - takové přívlastky si jejich hudba vysloužila. První album, nazvané "O čem mluví muži?"(1997), obsahuje i některé písně z repertoáru Jardovy předešlé kapely Otcovy děti. o žánrové nezařaditelnosti Trabandu svědčí i to, že první vystoupení si kapela odbyla na folk a country festivalu Porta, ale o pár týdnů později už předskakovala punkové Znouzectnosti. V jistém stylově vyhraněném rádiu se Traband dostal na index zakázaných kapel, protože "tohle přece není country", naopak rocková rádia zase Traband odmítala se slovy "country nehrajeme". A to vám poudám, nebylo jednoduché přesvědčit, že nejde o hudební styl, ale o písničku. A když je písnička dobrá, zaujme stejně dobře v opeře s filharmonií, na stadiónu s rockovou kapelou, nebo jen u táboráku s kytarou.

1999-2006 Po letech trpělivého objíždění i těch nejzačouzenějších putyk a hraní pro pár náhodných návštěvníků si Traband získal jakés takés renomé a pár stovek stálých posluchačů. V této příznivé situaci se změna stylu jevila jako pošetilý čin. Ale stalo se. Poněkud primitivní stavba prvotního Trabandu totiž přestala vyhovovat náročnějším hudebním výletům, a tak byl původní punkovatý dvoutakt přestavěn na dechno-klezmer-turbo-polka-kabaretní pětiválec. Nový zvuk kapely předznamenalo nejprve angažmá trumpetistky Jany Modráčkové a o něco později také tubisty Roberta Škardy. Odchod basisty Michala Klinera a výměna bubeníků (Petr Vizina nahradil Václava Pohla) urychlily proměnu zvuku z elektrického bigbítu k akustickému dechovému šramlu (trubka, tuba, klarinet, akordeon, banjo, bicí). Bylo zjištěno, že svět není jenom Amerika a že i jinde se hraje úžasná a zajímavá hudba, která může oživit zahnívající český hudební kdedomovmůj. Pohonné směsi začal trumpetový Traband (neboli "troubend") čerpat z nových zdrojů: z cikánských mollových stupnic, ze židovského klezmeru, z cirkusových fanfár, z českých i balkánských dechovek, z kramářských odrhovaček a příběhů ze staropražského podsvětí, z patosu funebráckých průvodů, z přeslazenosti francouzských šansonů, z exaltovanosti arabských zpěvů, z romantických námořnických halekaček. Později se tomu začalo říkat "world music", kapela sama si však našla přiléhavější název pro svůj styl: "dechno" - hudba k tanci hraná na dechové nástroje.
Album "Kolotoč"(2000) zachycuje Traband v atmosféře končícího století, v čase karnevalu na potápějící se lodi. Veselé písně o nešťastných mužích, padlých ženách, padlých andělech a trosečnících života, koketující s náladami dalšího konce světa a zániku prohnilé civilizace. Album se setkalo v velmi příznivým ohlasem u kritiky, nějaký čas však trvalo, než si na "nový" Traband zvykli i posluchači. Ukázalo se však, že této hudbě rozumí lidé nejen v Čechách. Kapela začala intenzivně koncertovat i v zahraničí, nejprve jako součást projektů Divadla Na voru, později samostatně (Francie, Švýcarsko, Německo, Slovensko, Rakousko, Maďarsko, Polsko, Korsika, Řecko, Japonsko). Na domácí scéně Trabandu znamenitě pomohl písničkář Václav Koubek, po jehož boku se kapela začala častěji objevovat, a také herec Vladimír Javorský, v té době hostující hráč na saxofon. S příchodem baskřídlovkáře Jakuba Schmida a s nástupem samplovací techniky se rozšířily možnosti dechové kapely. Zvukově lehce experimentální CD "Road movie"(2002) je písničkovým deníkem z cest, soundtrackem k filmu z trabandích výletů po světě. Hlavním tématem písní jsou opět ztracené existence všeho druhu - tuláci, bezdomovci, kočovníci, lidé na cestě.
Výměna bubeníků (Petra Vizinu nahradil původní bubeník Václav Pohl) s sebou přinesla i návrat k tvrdšímu zvuku a k některým písním z prvního období kapely. Album "Hyjé!"(2004) tak shrnuje všechno, čím kapela za dobu své existence prošla. Jednoduché rocknrollové popěvky i pokračování neřízené dechnojízdy, lyrická milostná vyznání i náročnější epické příběhy o rytířích, zlodějích a dezertérech, pánech v kočáře, krasojezdkyních a apokalyptických jezdcích. Tímto albem se Traband dostává do širšího povědomí veřejnosti a jeho písně se objevují v dříve nemyslitelných vysílacích časech v rozhlasu i v televizi. Kapela získává cenu Akademie populární hudby "Anděl 2004" v oblasti "world music" a cenu "Akropolis Live Music Awards" (ALMA) za nejlepší živé vystoupení roku 2005. Účastní se mnoha zahraničních prestižních festivalů (Sziget, Rudolstadt, Paříž, Avignon, Gdaňsk, Strasbourg) a pokračuje i v domácím nepřetržitém koncertním turné. Svou desetiletou hudební jízdu slaví trabandité velkým výročním koncertem, jehož záznam vychází na CD i DVD pod názvem "10 let na cestě"(2005). Spolu s albem vychází i netradiční zpěvník - "Kontraband", příběhy z trabandích písní zpracované formou komiksu. Po oslavách výročí kapela ohlašuje roční koncertní pauzu, odpočinek v garáži a snahu opět předefinovat svůj dosavadní zvuk.

2007 atd. S kompletně novým repertoárem a s novým zvukem začal Traband třetí kapitolu své existence a od počátku roku 2007 se znova začíná objevovat na pódiích - nejprve jako "trojbend" (Jarda Svoboda - harmonium, kytary, baskytara, cimbál, zpěv, Jana Modráčková-Kaplanová - kytara, trumpeta, harmonium, zpěv, Václav Pohl - bicí, beatbox, zpěv), později v rozšířeném, čtyřčlenném obsazení (Robert Škarda - tuba, suzafon). Divoké dechno ustupuje do pozadí a nové písně se nesou spíše na klidnějších lyrických vlnách. Po všežravém období, kdy si trabandité přisvojovali takřka jakýkoli hudební styl, přichází snaha rozhlédnout se v domácí krajině. Tuto podobu Trabandu zachycuje album nazvané "Přítel člověka" (2007), za které kapela obdržela cenu Hudební Akademie Anděl 2007 v kategorii Folk & Country. Jeho tvrdším a syrovějším pokračováním je album "Domasa" (2010), rovněž oceněné cenou Anděl 2010 v kategorii Folk & Country. o rok později vychází výjimečný projekt, DVD/CD "Neslyšené?/Neslýchané!" (2011). CD (asi nejpopovější v historii kapely) je koncipováno jako sbírka příběhů a portrétů figurek z periférie města. DVD pak přináší unikátní projekt, písně Trabandu přetlumočené do českého znakového jazyka pro neslyšící.

Vstupné: 200,-Kč / 150,-Kč ARTE 3-denní 500/350