MARIAN VARGA (Slovensko) + MARTA TÖPFEROVÁ (USA)

Unikátní dvojkoncert legendy slovenské hudby Mariana Vargy (náhrada za Žannu Bičevskou) a naděje světové worldmusic Marty Töpferovou s jejím novým projektem MILOKRAJ. Mariann Varga se představí SLOVANSKÝMI VARIACEMI - hudební fantazie, improvizace skladeb převážně klasických slovanských autorů : Leoš Janáček, Sergej Prokofjev, K.Penderecki, W.Lutoslawski ... MILOKRAJ je tajemnou cestou jazzové zpěvačky ke kořenům moravské lidové písně.

MARIAN VARGA (SLOVENSKO)

Speciální program pro DNY SLOVANSKÉ KULTURY nabídne originální hudební improvize a interpretace vlastních skladeb, ale také skladeb významných slovanských autorů – Leoš Janáček, Sergej Prokofjev, Henryk Mikołaj Górecki, Krzysztof Penderecki, Witold Lutosławski, Kazimierz Serocki.

Marián Varga, skladatel a hráč na klávesové nástroje, je momentálně aktivní v téměř všech koncertních formacích, ve kterých působil více jak 40 let - v oživlé artrockové kapele Collegium Musicum, v koncertním projektu Zelená pošta s Pavlom Hammelom a Radimom Hladíkom, s Moyzesovým houslovým kvartetem a s Bratislavským dechovým kvintetem v instrumentálních adaptacích jeho písní. Nejčastěji ale koncertuje jako sólista obklopený čtyřmi klávesovými nástroji. Marián Varga je interpret, improvizátor, který má v sobě potenci integrovat šíři světů, do kterých jako vzdělaný hudebník léta vstupoval a takřka v přímém přenose dával hudební matérii nové významy - elektrizující, mnohokrát šokující. Varga se svými inspiračními zdroji netají. Mají původ v evropské klasické hudební kultuře a ve folklóru. Jeho koncert je rituál, při kterém se oddává koncentrovaným meditacím, hravým archetypálním popěvkem, katarzí.

Marián Varga je legenda. Ne kvůli množství vydaných alb (dvacet dvě včetně desek se skupinami Prúdy a Collegium Musicum, s Pavlem Hammelem aj.) nebo hudby, kterou napsal pro dvacet tři televizní a divadelní inscenace i osm celovečerních a deset krátkých filmů. Legendy se rodí jen z ojedinělých hvězdných okamžiků, které nejenže přezáří vše přítomné, ale svou intenzitu vyzařují i do daleké budoucnosti.

Rodák ze Skalice (1947) a nedochvilný, leč nadaný bratislavský konzervatorista a žák skladatelů Jána Cikkera i Andreje Očenáše byl v jednadvaceti letech autorskou i hráčskou duší folkrockové skupiny Prúdy a jejího debutu Zvoňte, zvonky. Myslím, že to byla nejlepší deska společné historie české a slovenské populární hudby; v anketě kritiků v roce 1990 skončila šestá. Jenomže pár dnů předtím než vyšla, potkal Vargu zážitek, po němž se rozhodl úspěšné Prúdy opustit a začít úplně jinak.

V prosinci 1968 se tlačil v pražské Lucerně mezi všemi, kteří chtěli při koncertu britského tria Nice zblízka vidět, jak Keith Emerson kouzlí na Hammondových varhanech. Jediný Varga však v sobě všechny vlivy přetavil do artrockové skupiny Collegium Musicum a bachovských úprav, jimiž si už ve spolupráci s baskytaristou Fedorem Frešem a bubeníkem Dušanem Hájkem říkal o světová měřítka. A zatímco spočitatelný svět hitparád oslavoval a posléze ze sebe vypuzoval Wakemany, Jarry a jiné klávesové megastars, jejichž koncertům načas sloužily stadióny i přístavy, Collegium Musicum se v proměnlivých složeních vydalo od melodií Rimského-Korsakova k Bartókově i Prokofjevově moderně, především však čím dál víc k vlastní tvorbě. Na tuzemském tržišti slávy vítězila v 70. a 80. letech, pochopitelně, úplně jiná hudba. o Vargovi se pořádně ani nevědělo, jestli vůbec žije. Podobně zapadlo i jeho první sólové album Stále tie dni, které natočil v roce 1984. Byly v něm krásné nápady, dodnes z nich používá Vežovou hudbu.

A pak se legenda začala vracet na koncertní pódia, zvolna, osamělá.

Sál vře napětím jako za romantických časů skladatelů a zároveň klavírních virtuósů Liszta a Chopina. Ale Varga míjí pohledy davu a upírá se jen do kláves koncertního Petrofa a elektrické Yamahy. Proti všem očekáváním Varga nehraje jediný hit z časů Collegia nebo Prúdů. Takřka marnotratně střídá desítky nových melodických i zvukomalebných nápadů. Jiní by z nich nadělali muzikály, on je opouští třeba i po minutě, vstává, rychle se klaní do sotva doznělých zvuků a ještě než posluchači dotleskají, už se vrhá do dalších improvizací.

Hudba není pro Vargu exhibicí, natož pak provokací, ale jediným řetězcem radostných objevů. Marián Varga není jenom živou legendou. Je jejím neustále se obměňujícím pokračováním. Tři jeho koncerty, které jsem viděl mezi červnem 2002 a červencem 2003, patří k nejsilnějším zážitkům mého posluchačského života. A koncert zaznamenaný v bratislavském Klubu za zrkadlom mne v mých dojmech jen utvrzuje. (Jiří Černý)

Marta Töpferová

http://kultura.idnes.cz/marta-topferova-a-rozhovor-pro-magazin-dnes

http://www.reflex.cz/Clanek29420.html

http://www.tyden.cz/rubriky/kultura/menu-tydne/desaty-respect-zahaji-marta-topferova_11664.html

http://www.lidovky.cz/ln_kultura.asp?c=A060407_130500_ln_kultura_svo

http://www.doruzka.com/index.php/marta-topferova/

Zpěvačka Marta Töpferová, která dlouhodobě žije v New Yorku a jejíž jméno je v širších světových kruzích world music pojmem, vydává v těchto dnech společně s kontrabasistou Tomášem Liškou u Animal Music spoluautorský projekt – album MILOKRAJ, jehož realizace se spolu s nimi zúčastnili kytarista David Dorůžka, slovenský houslista Stano Palůch a moldavský hráč na cimbál Marcel Comendant. Album je složeno ze spoluautorské tvorby obou hlavních protagonistů, jež je inspirována především moravskou a českou lidovou hudbou, ale i světem jazzu, soudobé hudby, world music a mnoha dalšími vlivy. Töpferová s Liškou hledají na cestě do Milokraje svou osobní i hudební identitu, hledají vysněný domov uvnitř vlastních srdcí. Texty skladeb jsou dílem Marty Töpferové, Anny Hodkové, Věry Provazníkové a Rity Erben. Publicista Petr Dorůžka o dílu řekl: „Jsem velmi rád, že zde vznikl projekt, jehož cílem je př inést českou a moravskou hudbu do světového kontextu“. Töpferová a Liška spolu vystupují již přes pět let (Liška doprovázel Töpferovou na jejích koncertech, ona na oplátku účinkuje na jeho debutovém a oceňovaném projektu Invisible World); po mnohých turné a inspirujících hudebních výměnách vytvořili v MILOKRAJI projekt, který čerpá z hudby jejich kořenů a posouvá ji do nových barev a významů; hudba je nová a přesto zachycuje ducha a hloubku tradice; v aranžích a interpretaci je současně vytvořen prostor pro uplatnění bohatých zkušeností všech zúčastněných hudebníků.

Album bylo nahráno ve studiích Sono Records a Faust Records a smícháno ve studiu Sono Records (zvukový mistr Milan Cimfe). Mastering je dílem Gene Paula z newyorského studia DB Plus. Obal Aleše Najbrta zdobí reprodukce obrazu Adrieny Šimotové, jejíž tvorba je pro oba hlavní protagonisty inspirací.

BIOGRAFIE

Marta Töpferová (*1975) je jednou z výjimečných zpěvaček a skladatelek své generace; žije od svých 11-ti let v USA, především v New Yorku, je světově proslulá pro svůj hluboký, zvučný hlas a poetické písně, které interpretuje v různých jazycích, dosud především španělsky. Dosud vydala šest vlastních alb (Homage to Homeland, 2002, Sueňo Verde, 2003, La Marea, 2005, Flor nocturna, 2006, Trova 2009 a The Other Shore, 2011, většinu z nich u prestižního vydavatelství World Village / Harmonia Mundi) a na dalších hostovala. Marta Töpferová koncertovala na čtyřech kontinentech, zúčastnila se předních festivalů v USA, Kanadě, Evropě, Argentině a Thajsku, kde sdílela program s umělci jako Philip Glass, Brian Blade, Susana Baca nebo Mariza. Její originální tvorba se setkává s nadšenými uznáními hudební kritiky, např. BBC Martu Töpferovou považuje za "hlavní světlo hnutí nových soudobých písní".

Tomáš Liška (*1979) je skladatelem a kontrabasistou výjimečného talentu. Jako doprovazeč Liška zaujal svým univerzálním záběrem a muzikantskou všestranností, jako sólista dosud především autorským albem Invisible World (Animal Music, 2009), které obdrželo cenu Tais Award za nejoriginálnější nahrávku roku a bylo též nominováno na cenu Anděl v kategorii jazz a blues. Na albech vydaných u Animal Music Liška vystupuje jako člen originálního kvarteta Points, doprovází Cyrilla Oswalda, Steva Walshe i Tomáše Hobzeka, Lenku Dusilovou a Eternal Seekers, již tři roky je členem kapely Druhá tráva, vystupoval s kvintetem Matěje Benka, s triem Beaty Hlavenkové a mnoha jinými formacemi. Po studiích na Konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze absolvoval Tomáš Liška v roce 2013 magisterské studium na prestižní berlínské univerzitě Jazz Institut Berlin pod vedením renomovaných amerických hráčů a pedagogů Grega Cohena a Joh na Hollenbecka. Vystupoval na jazzových festivalech a v koncertních sálech po celé Evropě, Spojených státech , Latinské Americe a Africe. Je nositelem několika cen z významných jazzových festivalů v Polsku, Belgii a ve Španělsku.

David Dorůžka (*1980) je bez nadsázky jedním z pilířů české jazzové scény a jeho věhlas výrazně přesahuje české hranice. Vystudoval skladbu a improvizaci na Berklee School of Music v Bostonu a dosud vydal vlastní alba Hidden Paths (Cube-Metier, 2004), Silently Dawning (Animal Music, 2008) a Wondering Song (Fresh Sounds, 2010). Za první dvě alba obdržel Dorůžka ocenění Anděl za nejlepší album roku v kategorii Jazz a blues. Dorůžka spolupracoval nebo spolupracuje s mnoha významnými českými i zahraničními umělci, stabilně např. s Jaromírem Honzákem, s Agou Zaryan, s Inner Spaces (album “Light Year” vzešlé z této spolupráce získalo cenu Anděl za album roku 2012 v kategorii jazz a blues), s Tomášem Liškou, s Martou Töpferovou, s Ivou Bittovou, se souborem Tiburtina (společné album je připravováno na podzim 2013) a s dalšími umělci z Polska a ze Skandinávie. Jako host účinkuje na mnoha nahrávkách vydaných u nás i v cizině.

Stano Palůch (*1977) studoval hru na housle na Konzervatoři Žilině u Bohumila Urbana a na Vysoké škole muzických umění v Bratislavě u Bohdana Warchala. V dětství se pod vedením svého otce věnoval převážně folklóru, po studiu na konzervatoři se pak začal zajímat o jazzovou hudbou a jiné hudební žánry. Představil se na předních domácích festivalech vážné hudby, folklóru, jazzu i world music. S různými formacemi koncertoval ve většině států Evropy a v USA, nahrával pro Český a Slovenský rozhlas, televizi a ORF. Jako studiový hráč nahrál přes 40 alb (3 vlastní projekty v letech 2003 – 2005, dále jako host na albech Teagrass, Peter Lipa, Luboš Mailna, Druhá tráva, Eliška Ptáčková, Pavel Bobek a další). Je autorem hudby k několika představením Slovenského ľudového umeleckého kolektívu a také hudby k dvěma krátkým filmům.

Marcel Comendant (*1980) studoval hru na cimbál na hudebním lyceu Cipriana Porumbesca v rodném Chisinau v Moldávii, kde byli jeho učiteli Varnavii Comendant a Valeriu Luţă, a na Akademii múzických umění v Banské Bystrici pod vedením Viktórie Herencsár. Je držitelem řady prestižních ocenění, například 1. ceny z MHS Gherorghe Neaga z roku 1995 v Chisinau, 1. ceny v MHS Constantin Brăiloiu z roku 1996, 1. ceny v MHS Eugena Cocy v roce 1998 a 1. ceny v Mezinárodní cimbálové soutěži ve Valašském Meziříčí z roku 2001. Marcel Comendant vystupoval na mezinárodních hudebních festivalech v Rusku, na Ukrajině a po celé Evropě.

Marta Töpferová o projektu Milokraj říká: 

„Tomáš je první český hudebník, se kterým jsem začala spolupracovat od emigrace do USA, začali jsme mým repertoárem autorských a latinskoamerických písní ve španělštině. Říkala jsem si ale, že když jsme oba Češi, měli bychom spolu vymyslet projekt, který by čerpal z české a moravské muziky. Na moravské hudbě mne fascinuje, že písně často střídají tempa, modulují tóniny z dur do moll - tyto rytmické i harmonické posuny má člověk asi opravdu uložené hluboko v sobě, protože prostě žil v kraji, kde se takhle zpívá a hraje; k melodiím a rytmům člověka vede navíc přirozenou cestou samotný jazyk, jeho stavba a přízvuky. Když člověk žije většinu života v New Yorku, může získat dojem, že moravský folklór vymírá, že si jen pár lidí nad padesát občas zatančí v krojích. Ale když jsem pak na Moravu skutečně jela a viděla malé děti i dospívající, jak všichni umějí tancovat a zpívat písničky, mnoho z nich hraje na nějaký nástroj, při svátečních příležitostech se nosí kroje, že jde o součást života a ne nějaké „folklórní show“ pro turisty, tak to mě naprosto vzalo.

Začínám přemýšlet, jestli nepatřím spíš sem a zda ještě vůbec chci žít v New Yorku. Vím, že z tátovy strany náš rodokmen prorůstá Čechami až někam do 17. Století a na mámině straně mám také několik generací kočujících divadelníků, hudebníků a lesníků. Čili rodinné kořeny mám tady a ne v a Americe. V New Yorku potkává člověk lidi nejrůznějších kultur, je to ohromně obohacující a pestré, ale člověk se v tom začíná pomalu ztrácet. Hodně jsem se tam naučila, nesmírně jsem se obohatila, ale pak jsem si začala říkat – no jo, vždyť já ale nechci zestárnout v New Yorku jako Češka, která skládala písně ve španělštině. To všechno bylo úžasné, ale najednou se ve mě probudila touha poznat, odkud opravdu jsem.“

MILOKRAJ

Na svém společném originálním albu MILOKRAJ přinášejí zpěvačka Marta Töpferová a kontrabasista a skladatel Tomáš Liška (známý především z mnoha projektů českého jazzového světa), skladby, které vznikly v jejich spoluautorství a které jsou inspirovány nejen moravskou a českou lidovou hudbou, ale též vlivy ze světa soudobé hudby, jazzu a world music. Nahrávání se spolu s nimi zúčastnili kytarista David Dorůžka, houslista Stano Palůch a hráč na cimbál Marcel Comendant. Töpferová s Liškou hledají na cestě do Milokraje svou osobní i hudební identitu, hledají vysněný domov uvnitř vlastních srdcí.

Předprodej vstupenek i rezervace online v pokladnách Domu kultury od 15. dubna od 12,00 hod.