Miroslav Sléha: ZASTAVENÍ SVĚTLA - BLÍZKÁ SETKÁNÍ POZEMŠŤANEK (výstava)

středa 2. 3. 2016 – čtvrtek 24. 3.

Dům kultury

vstupné dobrovolné
čtěte více

Za každým z vystavených snímků je příběh. Některý je kratší, jiný delší – takový, který svým významem sahá do minulosti nebo přesahuje jinam, tvrdí fotograf Miroslav Sléha, jehož autorská výstava bude k vidění v Domě kultury v Kroměříži od 1. do 23. března. Umělecký založený autor, který žije ve Veverské Bítýšce, začal fotit už v osmdesátých letech minulého století.
Vernisáž se koná ve středu 2. března v 17.00.

Autor snímků této výstavy začal fotografovat až začátkem 80.let. To si tenkrát koupil bývalý sovětský fotoaparát - „Rusák“ Zenit - a fotografoval s ním nejprve na černobílý film, pak na barevný, a to tak dlouho, až byl onen fotoaparát „na odpis“. Zhruba do r. 2005. Před tímto foťákem fotil v 70.letech na známou českou Flexaretu. Ještě před tím mu někdy táta zapůjčil a dovolil zmáčknout spoušť předválečného německého fotoaparátu Voigtländer. Tou Flexaretou se snažil zachytit pamětihodné záběry ze života rodiny a výletů do přírody či cest za památkami – na hrady, zámky, zahrady a do cizích měst, rozumí se ve východní Evropě.

Autor má od malička rád hudbu a přírodu, a od doby dospívání také malířství. Ke své nynější zálibě se tak propracoval coby samouk. Začal si všímat krajiny či architektury v pozadí snímku a výrazu duše ve tváři portrétované osoby či skupiny osob.

Ke konci 70.let objevil Českomoravskou vrchovinu a krásné bílé město Telč, ležící mezi třemi rybníky. Zde jej uchvátilo světlo, to zvláštní chvějivé světlo v ovzduší, které je dáno zrcadlením oblohy, stromů, keřů a starých renesančních a barokních domů na hladině oněch tří rybníků. Kromě Telče objevil tklivý půvab kopcovité krajiny u Devíti skal. Šel tehdy zrána na procházku dlouhou javorovou alejí. Z dálky k němu doléhaly zvuky jakoby na poli pojíž dějícího bručícího traktoru. Když se rozhlédl, a na polích žádný traktor neviděl, pohlédl vzhůru. A zde v korunách javorů uviděl roje tisíců čmeláků, kteří pilně opylujíce vyluzovali onen jakoby traktorový zvuk. V duši pochválil ty pilné příslušníky hmyzí říše a zjistil, že i květ javorů je krásný, ačkoli nemá okvětní plátky. I když trochu páchne octem. A že zeleň může mít tisíce odstínů.
Po rozvodu se přestěhoval za prací na venkov k metropoli Moravy – Brnu. Odtud začal na svých procházkách a cestách sám nebo se svými dětmi objevovat krásy krajiny a památek rozesetých po zemi moravské. Spíše jihomoravské. Líbeznou krajinu, vzešlou z Boží ruky vyzdvižením kopců, pahorků a hor a snížením údolí. V těch údolích, jimiž protékají potůčky, potoky či řeky; v horách pak pádící bystřiny. Krajinu změkčovanou dešti, na podzim provívanou větry a v zimě svíranou mrazy či pokrytou sněhem. A také op racovávanou a měněnou prací lidských rukou. Nyní pak většinou drásanou těžkými stroji, protkávanou dálnicemi pro auta či zastavovanou nákupními centry, sklady nebo slunečními či větrnými elektrárnami. Snaží se porozumět myšlenkám předků, kteří do té krajiny zasadili stromy, založili sady a zahrady, postavili domy, statky, chalupy, kovárny a mlýny, ale také kostely, kaple a chrámy. Snaží se svým fotoaparátem zachytit světlo v krajině, které ji – a to, co v ní je - oblévá v libovolné denní době. Zvláště pak zrána nebo navečer, kdy „světlo maluje“. To Boží světlo, jehož podstata nám nen& iacu te; známa, a jehož denním zdrojem je slunce - ten "zdroj vš í síly a štědrý dárce stínů", jak kdysi pravil jeden básník. Na fotografování při měsíčním světle či světle hvězd si dosud netroufl a asi to přenechá odborníkům se „sofistikovaným“ a drahým technickým vybavením. Zatím mu postačí jeho Kodak – digitální fotoaparát, na který „přesedlal“ v roce 2009.
Fotoaparát má tu vlastnost, že světlo jakoby zastaví – a umožní nám uvidět skutečnost pouze z toho místa a úhlu a při těch atmosférických podmínkách, které platí v jedné dané minutě či několika sekundách, které právě prožíváme, a „dělají“ náladu onoho těžko postižitelného okamžiku, kterým žijeme. Při východu nebo západu slunce ten okamžik trvá opravdu minutu nebo dvě – při setkání s krajinou či člověkm nebo lidmi - pak vteřinu nebo její zlomek. Tím je vysvětlen název výstavky – Zastavení světla - Blízká setkání. Možná je zbytečné popisovat "setkání" jako "blízké", ale snad každý ví, že jsou setkání, při kterých jsou si lidé vzdálení. Ale o tom se mu nechce vypovídat.
Je dobré si uvědomit, že světlo ve chvíli „zastavení“ proudilo na jiná místa v jiných úhlech a znamenalo něco jiného pro jiné lidi. Na vernisáži jedné ze svých dřívejších výstav autor řekl, že „za každým z vystavených snímků je – příběh“. Některý je kratší, jiný delší – takový, který svým významem sahá do minulosti nebo přesahuje jinam. A jemuž by se měl každý za sebe porozumnět. Něco osobního sice& nbsp ;autor sdělit může, al e něco sdělit nemůže - nebo prostě neřekne. Každý ze snímků má svoji neopakovatelnou náladu – tu, kterou zde, milí návštěvníci – vidíte – a tu, která vždy připomene souvislosti, týkající se autorova života. A někomu jionému něco jiného - ty vrstvy vbýznamů - to je to tajemství uměleckého vidění. Jak jistě víte, ne všechno – a ne vždy – se dá druhému člověku sdělit. Citlivý a slušný umělec Vám jen něco napoví – co si z toho vezmete do svého vlastního života - to nechává na vás...
Přeje Vám, abyste se dobře podívali, potěšili se něčím, co by Vám připomnělo krásu okamžiku, který jste někdy prožili Vy sám - Vy sama - a rozhodli se, že se budete lépe dívat, naslouchat – a být šťastnějším obyvatelem / obyvatelkou „této podivuhudně krásné planety“, jak to kdysi řekl Jan Werich.


Plus moje malá poznámka k úvaze o prchavosti viděných okamžiků
V posledních letech nabyl na významu také aspekt správné obsluhy moderních technických vymožeností, zvláště pak digitální fotografie.
Jak jistě vážení návštěvníci vědí, zaznamenávají se fotografie na tzv. SD kartách. A k uloženým digitálním fotografiím, které si můžete znovu dle libosti prohlížet a případně i upravovat, přibyla možnost smazat ty, které se vám dostatečně nelíbí nebo nehodí. V případě fotoaparátu Kodak se stalo to, že jsem jednou, patrně za šera či při nedostatečném osvětlení při jízdě autobusem, omylem stiskl tlačítko, které umožňuje vymazat celý obsah dan&ea cute ; SD karty, namísto toho tlačítka, které umožňuje vymazat jen jedinou fotografii. Tak se stalo, že například ona fotografie, momentka, zachycující tři dívky sedící pod sochami tří andělů strážných, byla mnou omylem vymazána. Na minulé výstavě jsem ji mohl vystavit jen v malém formátu 10 × 15 cm. Po nějaké době mi můj mladší dobrý známý - a dobrý znalec foto-technologií (můžu-li tak nazvat segment IT, týkající se fotografování) onu fotografii na-scan-oval a zvětšil. Takže mám nyní radost a potě& amp;s caron;ení vám ji předvěst jakoby povstala "post mortem" - co víc jsem si mohl přát. Opatřil jsem ji, d oufám, nezávadným textem.
Poděkování především patří mému příteli Danovi Poláškovi, který zvětšil onu fotografií tří dívek u morového sloupu v Telči a Zbyňku Navrátilovi - rovněž znalci IT, který mi s mnohými fotografiemi z „digitálu“ i s vyhotovením pozvánky pomáhal.
Také vedoucí Domu kultury v Kroměříži - paní Ivaně Bártové, která mi tuto výstavu umožnila umístit - doufám, že na správném místě a ve správném čase.
Přání vystavovatele návštěvníkům
Kdokoli z návštěvníků může své kladné nebo i kriticky odpovědné hodnocení vystavených fotografií sdělit buď do přiložené knihy vystavovatele nebo i osobně, zastihne-li mne zde na vernisáži nebo při osobním setkání.
Svoji výstavu jsem připravoval, promýšlel a sestavoval velice rád – nehledě na náklady a čas.
Ať se Vám líbí,...
Ing. Miroslav Sléha
umělecký fotograf-amatér / vystavovatel
Veverská Bítýška

zpět nahoru



Výběr akcí filtrem

Zajímá mě

Pustí mě tam?

Mám na to?

Mám čas?

Potvrďte kritéria filtru

Zvolte datum

Od

březen 2024

po4111825
út5121926
st6132027
čt7142128
18152229
so29162330
ne310172431

Do

duben 2024

po18152229
út29162330
st3101724
čt4111825
5121926
so6132027
ne7142128
Potvrďte vybrané odbobí