Třicet panen a Pythagoras

PÁ 26/6 21.15 Muzikál s Jiřím Menzelem v roli matikáře s netradičními vyučovacími praktikami. Studentky gymnázia sní při vyučování o idolech pop-music. Nový profesor matematiky a fyziky odmítne tolerovat jejich neznalosti a děvčata mu začnou provádět všelijaké naschvály. Učitel jménem Ludolf dostane nápad, jak z hodin udělat atraktivní show...

Třicet panen a Pythagoras

Komedie / Hudební
Československo, 1973, 68 min, přístupný bez omezení

Režie: Pavel Hobl
Scénář: Zdeněk Svěrák, Pavel Hobl, Milan Šimek, Miloš Noll
Kamera: Jiří Kolín
Hudba: Angelo Michajlov
Hrají: Jiří Menzel, Jaroslava Schallerová, Vlastimil Brodský, Marie Drahokoupilová, Lenka Filipová, Sylvie Nitrová, Dagmar Patrasová, Josef Somr, František Filipovský, Angelo Michajlov, Luboš Ogoun, Jan Kraus, Michal Pavlata, Michal Pospíšil, Zdeněk Svěrák, Karel Gott, Václav Neckář, Milena Asmanová, Eva Hnátková, Ivana Kuchařová, Věra Masaříková, Renata Vatková, Pavel Hobl, Petr Brukner, Jiří Ornest, Karel Höger

Hudební komedie o tom, jak lze zpříjemnit řadě studentů tak nezáživný vyučovací předmět, jakým je již tradičně matematika. Kolektivní sen přičaruje třiceti studentkám z mimopražského gymnázia nového profesora Ludolfa, mladého a sympatického muže, který však k jejich úděsu nekompromisně trvá na tom, že je matematiku naučí. Dívky zkoušejí všechno možné, aby se matematického fanatika zbavily. Studentky, které by v něm raději viděly některého ze svých oblíbených zpěváků, se přísnému učiteli dlouho pokoušejí vzdorovat, ovšem jen do té doby, než Ludolf mimoděk objeví novou vyučovací metodu, jak jim prostřednictvím moderních písniček exaktní vědu zpřístupnit. Od té chvíle se na hodinách jenom zpívá. Zhudebnělá Pythagorova věta pak už nikomu nedělá potíže. Zábavné a přitažlivé snové studium však záhy končí návratem do strohé skutečnosti blížící se maturity a neznalosti studentek...

Zajímavé je, že v roli profesora Ludolfa se objevil Jiří Menzel (zpívá Achilles Michailidis). V letech tvrdé normalizace (po dramatických událostech let 1968 - 1969) bylo mnohým umělcům znemožněno, aby se tvořivě se projevovali. Někteří emigrovali, někteří se protloukali filmovým světem, jak se jen dalo. Často byli nuceni angažovat se v takových aktivitách, které neposkytovaly prostor pro jejich talent, schopnosti či profesionální zaměření, což byl možná i osud Jiřího Menzela. Film lze chápat jako filmovou metaforu v tom smyslu, že v období husákovské normalizace mohl být člověk plně svobodný a šťastný jen ve svých snech. (Národní filmový archiv)

ČSFD