PAVEL VANTUCH: host ARSFILMU

Dlouholetý spolupracovník Karla Čáslavského je také režisér a v rámci letošního festivalu ARSFILM nabídne dva své snímky DISMAN – DISMANČATA z roku 1995, který vznil v roce 1931 a před 70. lety uskutečnil svůj první letní tábor. Druhým filmem bude RAPSODIE V BÍLEM (1970) – portrét čtyř lidí žijícíh na horách – farář, hajný, učitel a příslušník VB. Projekce bude doplněna besedou.

S Karlem Čáslavským se potkával u pořadu Hledání ztraceného času. Nyní na něj exkluzivně pro Deník zavzpomínal. Řeč je o režiséru Pavlu Vantuchovi. „S Karlem Čáslavským se mi spolupracovalo výborně, to se nedá jinak vyjádřit. Byl úžasný, především v tom, jakou měl obrovskou paměť. Když někdo něco potřeboval a požádal jej o to, znal ihned odpověď,"řekl Vantuch. Pro pořad Hledání ztraceného času si Čáslavský podle Vantucha vytvářel rozsáhlou databázi. „Diváci mají pocit, že se tento dokument vyráběl jednoduše. Ale neuvědomují si, že kolikrát dané šoty vůbec neexistovaly, že byly jen různé ústřižky, z kterých to Karel dával dohromady," doplnil.
Jak Vantuch uvedl, Karel Čáslavský se nejprve velmi bránil počítači. „Pořád jsem jej nutil, aby si komentáře i databázi dělal právě na něm. Nechtěl o tom vůbec slyšet, ale nakonec jsem ho přesvědčil, sehnal jsem mu i střihový program. Pořad si potom sestavoval sám, přicházel s tím hrubým materiálem za mnou a já to jen dokončil," zavzpomínal režisér na výrobu dokumentárního cyklu. A co následovník z řad filmových historiků? „Ne, žádného následovníka Karel Čáslavský rozhodně nemá. Nikdo o to neprojevil zájem. Jeho činnost se nedala dělat jako zaměstnání. On sám byl zaměstnancem Národního filmového archivu, kde měl na starosti zpravodajské filmy do roku 1945. To, že začal vystupovat v televizi, bylo proto, že mu bylo líto, že ty materiály nikdo neuvidí.
Sem tam si ho do nějakého pořadu vyžádali, ale Hledání ztraceného času bylo souhrnem. Ten si dělal pro sebe, svoje potěšení a samozřejmě pro diváky," reagoval Vantuch a uzavřel své vyprávění slovy: „Je úžasné, jakou měl popularitu! Když jsme točili na ulici, byl skoro problém dodělat záběr, každý jej chtěl alespoň pozdravit."