BJÖRK: BIOPHILIA LIVE (UK 2014)

Záznam koncertu v režii Nicka Fentona a Petera Stricklanda, který zachycuje jednu část multižánrového multimediálního projektu Biophilia islandské zpěvačky Björk z londýnského sálu Alexandra Palace. Kromě Björk a její doprovodné kapely ve snímku můžeme obdivovat andělský islandský sbor a také celou řadu neobvyklých hudebních nástrojů – elektronických, tradičních i zcela nezařaditelných. Filmový magazín Variety film označil za „úchvatný záznam nezaměnitelné umělkyně na vrcholu jejích sil“.

Björk: Biophilia Live
Dokumentární / Hudební
Velká Británie, 2014, 97 min
Režie: Nick Fenton, Peter Strickland
Hrají: Björk
V roce 2011 přišla islandská umělkyně Björk s projektem Biophilia. Jeho součástí nebyla jen její osmá řadová deska, ale i specifické koncerty, interaktivní aplikace anebo edukativní programy. To vše nyní rozšiřuje ještě koncertní záznam. Ten vznikl na vystoupení v Londýně v sále Alexandra Palace, kde končilo turné k Biophilii, a Björk na něm spolupracovala s režiséry Nickem Fentonem a Peterem Stricklandem. Vyjma samotné, jako vždy fascinující Björk uvidíme andělský islandský sbor, rakouského perkusionistu Manu Delaga a množství neobvyklých nástrojů. V samotném filmu je koncert dokreslován kolážemi tektonických desek, DNA, Měsíce, hub a jiných obrazů z oblasti vědy. Výsledný snímek úchvatně ilustruje skladby a koncepty projektu Biophilia, ale i jiné klasické skladby z dřívějších let jedinečné kariéry Björk.

Björk už by mě sotva mohla překvapit oblečením (tentokrát jakési lastury), líčením či šílenou parukou. Londýnský koncert z turné k Biophilii je nasnímaný profesionálně, takže si můžeme užívat pohledu na zpěvačku, ženský pěvecký sbor z Islandu i další hudebníky. Těmi jsou hlavně Manu Delago (bicí, marimba, hang – zejména posledně jmenovaný perkusní nástroj používal i u skladeb, kde bych to nečekal) a Matt Robertson (klávesy, reactable, iPady apod.). Na pódiu je obří Teslův transformátor či čtveřice kyvadel, takže pořád je na co se koukat. A mezi písněmi místo záběrů do publika nastupují animace či různé vesmírné makro či přírodní mikro záběry. Při závěrečných titulcích nastupuje poslední velmi speciální host. Kromě aktuálních skladeb naštěstí zazní i několik osvědčených klasik jako Hidden Place, Possibly Maybe či One Day.