XX. MEZINÁRODNÍ FESTIVAL VOJENSKÝCH HUDEB

sobota 30. 8. 2014

(do 31. 8.)

Velké náměstí

vstupné dobrovolné
čtěte více

Mezinárodní festival vojenských hudeb pořádá Armáda České republiky pod záštitou Ministerstva obrany ČR a městem Kroměříž. Letos se armádní soubory sejdou na kroměřížském náměstí již po dvacáté. Divákům se na festivalu představí dechové orchestry ze Slovinska, Itálie, Německa, Ústřední hudba AČR, VH Olomouc a mažoretky Kontrasty Hulín.

SOBOTA 30. 9. Velké náměstí

  • 19,00 hod. - Festivalový koncert zahraničních hudeb - Slovinsko, Itálie, Německa, VH Olomouc

NEDĚLE 31. 9. Velké náměstí

  • 14,30 hod. - SLAVNOSTNÍ ZAHÁJENÍ
  • 14,45 hod. - SHOWPROGRAMY vojenských hudeb Slovinska, Itálie, Německa, ÚH AČR, VH Olomouc exibiční vystoupení Čestné stráže AČR
  • 16,30 hod. - MONSTERKONCERT - společné vystoupení vojenských hudeb Slovinska, Itálie, Německa, Ústřední hudby AČR, VH Olomouc a mažoretky Kontrasty Hulín

ZÁVĚREČNÉ DEFILÉ

HUDBA SLOVINSKÝCH OZBROJENÝCH SIL

Hudba Slovinských ozbrojených sil byla založena v r. 1996, formální počátek její činnosti lze určit datem služby prvního velitele Ljubo Vošnjaka, PhD, a jeho zástupce Jani Šalamona, MSc. Tím byly položeny základy pro provádění oficiálních přijetí v průběhu návštěv zahraničních ministrů a náčelníků generálních štábů.

Neexistuje protokolární událost, oslava, výstava nebo jiný zahajovací ceremoniál Slovinských ozbrojených sil, kde by kapela nevystoupila s různými hudebními soubory a tím událost neoživila. V souboru zaměstnaní hudebníci většinou absolvovali Hudební akademii v Lublani. Zájem a velké nadšení mladých hudebníků jsou předpokladem provádění a rozvoje rozsáhlého repertoáru s otevřeným a promyšleným projektem programů, které hudba s rozličnými soubory provádí. Externím konzultantem, který od vzniku hudby působil jako odborný a umělecký poradce byl zesnulý skladatel a dirigent Jože Privšek. Znalosti a zkušenosti, které do práce souboru vnesl jsou dosud jádrem umělecké tvorby. Za svou práci a obětavost při rozvoji souboru byl posmrtně vyznamenán Zlatou medailí Slovinských ozbrojených sil.

Prvním dirigentem souboru byl Franc Rizmal, který s orchestrem pracoval do října 2000. Pod uměleckým vedením stálého hosta, dirigenta mistra Milivoje Šurbeka soubor svůj program obohatil a oživil. Vedle koncertního orchestru, který nyní vede Andreja Šolar, umělecký ředitel – dirigent, existují i další soubory: Orchestr protokolu, vedený Gregorem Vidmarem, ceremoniálním dirigentem, Big Band vedený Rudolfem Strnadem, Malý soubor Asistent a komorní soubory. Všechny tyto instrumentální skupiny dávají souboru široký tvůrčí opus. Hudba Slovinských ozbrojených sil vystupuje na slavnostech a událostech Slovinských ozbrojených sil a Ministerstva obrany, na humanitárních koncertech, při společenských událostech a památečních událostech národního významu. Dále v zahraničí (Rakousko, Itálie, Maďarsko, Německo, Kosovo, Francie, USA, Dánsko, Belgie, Chorvatsko a Makedonie), vystupuje s díly tamních umělců různého stylistického zaměření.

Orchestr byl řízen řadou hostujících dirigentů: George Pehlivanian, François Boulanger, Gregory Dudzienski, Uroš Lajovic, Miljenko Prohaska, Milivoj Šurbek, Alain Crepin, Tomaž Habe, Jan Cober, Michael J. Colburn. Vedle dirigentů světové třídy se souborem také spolupracovali někteří vynikající sólisté: Janez Lotrič, Sabina Cvilak, Urška Žižek, Bojan Gorišek, Nebojša Jovan Živkovič, Miloš Mlejnik, Anja Bukovec, Oto Pestner, New Swing Quartet, Darja Švajger, Alenka Godec, Nuša Derenda, Elda Viler, Katrinas, Sergej Kiselev, Kiril Ribarski, Vera Danilova, Jurij Souček, Hinko Haas, Eva Julija Rečnik, Željka a Neda Martič, Sofia Ristič, Milena Morača, Irena Baar, Marjan Trček, Juan Vasle, Branko Robinšak, Urša Vidmar, Polde Bibič, Matjaž Mrak, Edvin Fliser, Alya a další vrcholní umělci.

Za šedesát let činnosti bylo nahráno mnoho TV a rozhlasových záznamů ve Slovinské národní televizi a rozhlasu, místních televizních stanicích, a řada programů v zahraničních vysílačích. Posluchači si mohou hudbu souboru užívat na CD a kazetách, nahraných ve spolupráci se Slovinskou národní televizí a rozhlasem.

Roku 2011 se Hudba Slovinských ozbrojených sil účastnila řady slavností ke dvacátému výročí nezávislosti Slovinska a dvacátému výročí Slovinských ozbrojených sil, kdy hudba sama také slavila patnáct let svého trvání. Loni jsme Národní den oslavili mezinárodním vojenským tattoo „Regiment po cesti gre“. Tattoo ve Stožice Hall se vedle Hudby Slovinských ozbrojených sil, Orchestru gardy Slovinských ozbrojených sil a policie účastnily soubory Albánie, Rakouska, Itálie, Maďarska, Německa a Spojených států.

V dubnu Hudba Slovinských ozbrojených sil pod vedením plukovníka Michaela J. Colburna, dvacátého sedmého ředitele Hudby US námořní pěchoty „The President’s Own“ uspořádala koncert v Gallus Hall Kulturního a kongresového centra Cankarjev dom. Od založení hudby v r. 1996 do konce roku 2009 hudbu vedl Ljubo Vošnjak, PhD; od r. 2010 do konce září 2001 Jani Šalamon, MSc, a 1. října 2011 se vedoucím souboru stal Aljoša Deferri.

Za svou činnost byla Hudba Slovinských ozbrojených sil v r. 1997 vyznamenána Bronzovou medailí Slovinských ozbrojených sil a v r. 2006 Zlatou medailí Slovinských ozbrojených sil.

Vojenská hudba Ulm (Spolková republika Německo)

I když historie vojenské hudby v Ulmu spadá až do 19. století, v dnešní podobě vznikla vojenská hudba Ulm až v roce 1956. Tedy v době, kdy se nově formovala Německá armáda po II. světové válce. Od této doby hudba sídlí nepřetržitě v překrásném městě Ulm – známém pro svou výjimečnou katedrálu, jejíž věž měří 161 m.

Hudba účinkuje na mnoha akcích jak v Německu, tak i v zahraničí. Mezi nejvýznamnější vystoupení v zahraničí patří vystoupení v rámci mezinárodního festivalu vojenských hudeb v Albertville (Francie), v Tiraně (Albánie), ale také v Halixaxu (Kanada). Navíc tato hudba plní akce vojenského charakteru, tj. od nástupu útvaru, přes slavnostní přísahy až po vojenské delegace, slavnostní recepce apod. Vedle služebních akcí hudba vystupuje velmi často koncertně a to v mnoha nástrojových podobách: od velkého dechového orchestru, přes různé žesťové a dechové sextety, kvintety, ale i malé taneční soubory apod. Hudba patří mezi nejvýznamnější německé vojenské hudby a je velmi populární. Proto mj. dlouhodobě spolupracuje mj. s německou TV, a několikrát vystupovala i v zahraničních televizích. Od roku 2012 je hlavním dirigentem hudby kpt. Mattias Rock.

ÚSTŘEDNÍ HUDBA ARMÁDY ČESKÉ REPUBLIKY

Ústřední hudba AČR byla založena 1. prosince 1950 jako reprezentační těleso v oboru vojenské dechové hudby. Základem se stala Posádková hudba Praha doplněná o nejlepší hudebníky z ostatních vojenských hudeb. Nový orchestr se stal samostatnou jednotkou v rámci 80. pěšího praporu „Pražského povstání“ a měl 120 hudebníků. ÚH AČR v té době tvořily tři skupiny o menším počtu hudebníků. Ti se mohli podle potřeby spojovat a vytvářet tak společně velký orchestr.

Založení a vznik ÚH AČR završil více jak dvousetletý vývoj české (vojenské) dechové hudby. Zároveň představoval jedinečnou a v historii českých vojenských hudeb vůbec první opravdovou příležitost k naplnění těch nejvyšších uměleckých představ. Vznikl totiž orchestr, který se svým předurčením, nástrojovým a personálním obsazením a kvalitními podmínkami pro systematickou a cílevědomou práci stal neopakovatelnou možností k realizaci dávných a dlouholetých snů mnoha generací vojenských kapelníků a hudebníků. Tím snem bylo vytvořit koncertní dechový orchestr, který by byl schopen na vysoké umělecké úrovni prezentovat nejširší domácí i zahraniční veřejnosti klenoty české i světové hudební literatury, přičemž by zároveň potvrdil historicky výjimečné postavení českého vojenského hudebníka – umělce, který po dlouhá desetiletí spoluutvářel a předurčoval vývoj evropské a světové vojenské hudby.

Kvalita českých vojenských hudebníků se již od počátku 18. století stala takřka legendární. Vedle působení ve vojenských hudbách Rakouska – Uherska na celém území mocnářství najdeme významné stopy českých vojenských hudebníků i Mexiku, v americké občanské válce, ve Velké Británii, Rusku, Turecku a Egyptě. Oblíbeným působištěm českých vojenských hudebníků bylo Srbsko a Černá Hora. V rakousko-uherském vojsku sloužilo průběžně přes tisíc českých vojenských kapelníků. Jmenujme z nich alespoň Rudolfa Nováčka a především slavného Julia Fučíka, Tito i mnozí další spoluvytvářeli v tehdejší Evropě hluboce rozšířenou pověst o skvělém českém muzikantovi – vojákovi a umělci.

Během šedesáti let od svého vzniku orchestr a jeho příslušníci překonali nejednu reorganizaci či zásadní změnu. Vždy to však byl důraz na koncertní činnost a umělecký vývoj, který se stal rozhodujícím prvkem pro jedinečné postavení, které si orchestr postupně vytvořil. Svou prestiž jednoho z nejlepších světových dechových orchestrů si ÚH AČR mnohokrát obhájila v přímé konfrontaci se zahraničními vojenskými orchestry na domácích a zahraničních festivalech a přehlídkách. Mezi nejprestižnější patřila zejména účast na festivalech v Norfolku (USA 2009), Qubecku (Kanada 2006), v Oslo (Norsko 1999) nebo Stockholmu (2006). Mimo to hudba často vystupovala v SRN, Velké Británii, Rakousku, Polsku, Francii, Belgii, Nizozemsku, Švýcarsku, Maďarsku aj.

Po reorganizaci Vojenské hudební služby AČR v roce 2008 a po následném zániku Posádkové hudby Praha (2008) se stalo víc jak rovnocennou součástí služby ÚH AČR plnění velkého počtu služebních „nekoncertních“ akcí. Jedná se především o zabezpečení hudební produkce v rámci protokolu prezidenta republiky, Úřadu vlády, předsedy Poslanecké sněmovny, Senátu ČR, Ministerstva obrany, Generálního štábu AČR a jiných čelních představitelů AČR, statutárních orgánů místní a regionální samosprávy apod.

Obsazení orchestru umožňuje využívat různé kombinace nástrojových skupin a vytvářet tak široké a barvité zvukové spektrum. Lze reprodukovat i pasáže a skladby, které jsou technicky velice náročné až virtuózní. Tuto skutečnost orchestr ve svých programech využívá, a proto je schopen nabídnout svým posluchačům i ty nejnáročnější skladby různých stylů a období. V repertoáru je prostor pro sólové nástroje s doprovodem orchestru, úspěšně se v něm uplatňují také vokální sólisté. Za dobu existence Ústřední hudby zde působila řada zpěvaček a zpěváků, kteří později úspěšně účinkovali v předních profesionálních tělesech a dosáhli nejvyšších uznání.

Dirigenti, kteří s orchestrem pracovali, byli vždy také úspěšnými aranžéry. To umožňovalo pohotově reagovat na různé situace zařazováním skladeb, které v dechovém orchestru nikdy předtím nezazněly. Také díky kvalitním instrumentacím si orchestr zachovává svůj charakteristický zvuk.

Vedle celé škály skvělých muzikantů, kteří umělecky stáli za šedesátiletým vývojem ÚH AČR jmenujme především její dirigenty a velitele. Byli to Jindřich Praveček, Hynek Sluka, Karel Šťastný, Jindřich Brejšek, Eduard Kudelásek, Karel Mikuláštík, Jan Toman, Miloslav Vitásek, Karel Pšeničný, Jaroslav Zeman, Adolf Novák, Karel Bělohoubek, Zdeněk Gregor nebo Viliam Béreš.

V současné době je velitelem hudby – hlavním dirigentem pplk. Jaroslav ŠÍP a jeho zástupcem mjr. Patrik Spinek.

velitel Ústřední hudby AČR pplk.Jaroslav ŠÍP

Narodil se 24.3.1969 ve Varnsdorfu, okres Děčín. Díky svému otci se již od dětství zajímal o hudbu. Po ukončení základní školy se rozhodl studovat hru na trubkuna Vojenské hudební škole Víta Nejedlého, dnešní Vojenské konzervatoři, v Roudnici nad Labem u profesora Jiřího Mandyse. Po jejím velmi úspěšném absolvování nastoupil v roce 1987 k Ústřední hudbě AČR jako hráč do sekce trumpet a postupně zde prošel orchestrálními funkcemi od orchestrálního hráče až po funkci koncertního mistra.

Po celou dosavadní kariéru výkonného profesionálního vojenského hudebníka se neustále vzdělával, tříbil a rozvíjel svůj nepopiratelný talent: v roce 1994 vystudoval Pražskou konzervatoř v oboru trubka u profesora Bílka a poté začal studovat u profesora Jiřího Lhotského na Vojenské konzervatoři obor dirigování. Během studia se zúčastnil konkurzu na místo dirigenta Ústřední hudby AČR, byl úspěšný a od roku 1997 v této funkci působil. V roce 2000 ukončil studium dirigování a stává se zástupcem velitele ÚH AČR. V této funkci působí i v současné době.

Při studiu dirigování se začal zajímat o instrumentaci pro velký dechový orchestr. Dnes instrumentuje i ty nejnáročnější symfonické partitury pro orchestr ÚH AČR a mj. též pro Brass Band ÚH AČR, na jehož výtečném zvuku, dramaturgii i nezaměnitelné podobě nese svou pečeť dirigentskou i aranžérskou.

Jeho umělecký a dirigentský záběr je velmi široký, ale jeho doménou je především symfonický dechový orchestr, kde má možnost uplatnit veškeré své muzikantské záměry, představy a sny. Postupně v práci s orchestrem Ústřední hudby AČR vyzrál lidsky, umělecky, velitelsky i osobnostně a tak především v jeho osobě má dlouholetá a výjimečná tradice skvělých uměleckých šéfů, dirigentů a aranžérů v čele Ústřední hudby záruku dalšího pokračování.

zástupce velitele hudby-dirigent mjr. Patrik SPINEK

Narodil se 28.prosince 1976 v Praze. Hudbě se začal věnovat v šesti letech hrou na housle. Ve dvanácti letech věku se začal věnovat také hře na trubku B. Na tento nástroj vystudoval Vojenskou konzervatoř v letech 1991 – 1995. Ve čtvrtém ročníku zvolil jako druhý obor dirigování. Po vykonání maturitní zkoušky nastoupil k Posádkové hudbě Praha na místo hráče na křídlovku. V letech 1997 – 2000 studoval na konzervatoři Jaroslava Ježka obor trubka B se zaměřením na jazz a improvizaci. Od roku 2000 studoval obor dirigování u pana MgA. Jiřího Lhotského. V roce 2005 vyhrál výběrové řízení na místo dirigenta Posádkové hudby Praha. Od roku 2012 působí ve funkci zástupce velitele hudby. Jako dirigent preferuje romantickou tvorbu českých i světových skladatel, hudbu taneční, filmovou a muzikálovou

VH OLOMOUC

Kořeny vojenské hudby lze spatřovat již ve velmi dávných dobách, kdy byly pro zesílení lidského hlasu, pro povzbuzení vlastních bojovníků a k zastrašení protivníka užívány různé bubny, trubky, rohy… Tyto nástroje plnily signalizační funkci a byly považovány za prostředky k boji, nikoliv za hudební nástroje. Zmiňuje se o tom například tzv. vojenský řád Jana Žižky z roku 1423. Vlastní vznik vojenské hudby je datován do období třicetileté války. Dosavadní intenzívní troubení a bubnování dostává novou funkci – rytmicky koordinovat organizovaný stejnoměrný pohyb nastupujících mas.

Od 17. století se objevuje určitá systemizace vojenských hudebníků. Nařízením dvorní válečné rady z roku 1777 byla hudební služba v armádě regulována přesněji. Bylo předepsáno střídmější oblečení, stanoveny podmínky pro zajišťování hudebního dorostu a jeho výchovy.

V roce 1822 vyšla „Nová ustanovení o plukovních hudbách“, která mimo jiné stanovila počet 10 hobojistů, hudebníků z povolání, a 24 bubeníků soustavně školených v hudbě. Olomouc byla vpodstatě od svého vzniku významným vojenským pevnostním městem a i historie vojenské hudby v našem regionu má tedy hluboké kořeny a bohaté tradice.

V prvních desetiletích 19. století rakouská armáda uznala hudebníky za vojenskou odbornost a ponechala jim značnou volnost po stránce hudební. Vojenské hudby rakousko – uherské armády (s převahou českých hudebníků) byly velmi kvalitní.

S technickým vývojem v oblasti dechových hudebních nástrojů na začátku 19. století souvisí významný rozvoj vojenské hudby a vojenského dechového orchestru. Objevují se křídlovky, kornety, trubky různých ladění, tenory, barytony i helikony (tuby). Tím, jak se zlepšovala kvalita hudebních nástrojů, zvyšovala se i kvalita produkcí vojenských hudeb.

Začínaly se uplatňovat čtyři funkce vojenské hudby: užitková, slavnostní, umělecká a zábavná. Působení vojenských dechových orchestrů na veřejnosti silně ovlivňovalo i vznik lidových dechových orchestrů i celkový vývoj dechové hudby.

Po vzniku samostatné Československé republiky v roce 1918 byly z bývalých hudebníků a kapelníků rakousko-uherské armády většinou české národnosti vytvořeny posádkové a později plukovní hudby.

Vytvoření vojenských hudeb si vyžádalo založení organizačního centra, kterým se stal inspektorát vojenských hudeb, v jehož čele stál inspektor vojenských hudeb.

Problém výchovy nové generace vojenských hudebníků byl vyřešen založením dvouleté Vojenské hudební školy v Praze roku 1923.

Dalším problémem se stala otázka jednotného nástrojového ladění, což byl důsledek působení českých vojenských hudebníků v různých zemích, ze kterých si přinesli i nástroje různého ladění. Teprve v roce 1929 bylo dosaženo jednotného nástrojového obsazení a stejného ladění, které umožnilo v plné míře rozvinout činnost vojenských hudeb. Byly úspěšné i v mezinárodním měřítku – pro příklad československá vojenská hudba v roce 1933 na soutěži vojenských hudeb v Paříži.

Po dvacet let své činnosti československé vojenské hudby dobře plnily své poslání. Velký význam měly zejména v pohraničí, kde podporovaly kulturní život našich hraničářů.

Po obsazení naší republiky německými fašisty v roce 1938 byla československá armáda a s ní i vojenské hudby rozpuštěny. Vojenská hudební škola byla zrušena.

V době okupace bylo v rámci tzv. vládního vojska zřízeno 12 praporních hudeb po čtyřiceti hudebnících, které prováděly záslužnou činnost šířením české hudby. Spadaly pod velení vrchního vojenského kapelníka Václava Tomeše.

Vojenské hudby vznikaly i při formování československé armády v zahraničí.

Po osvobození Československa v roce 1945 dochází k obnově československé armády i vojenské hudby. Byl opět zřízen inspektorát vojenských hudeb v čele s hlavním kapelníkem majorem Janem Uhlířem a obnovena Vojenská hudební škola pod vedením kapitána Jindřicha Pravečka. Bylo postaveno 16 vojenských hudeb po 42 hudebnících a velmi kvalitní Hudba hradní stráže.

Novodobá historie olomoucké vojenské hudby se datuje od roku 1945 pod hlavičkou hudby pěšího pluku. Za dirigentským pultem se vystřídaly tak významné osobnosti, jakými byli například Josef Potužník, Dr. Robert Šálek, Karol Mikuláštík, Adolf Hamerský, Karel Pitra, Jindřich Zbožínek, Otto Vymětal, nebo Vladimír Petera. (blíže o novodobé historii viz KRONIKA).

Po únoru 1948 přešla naše armáda do období rychlého dobudování v armádu nového typu. Je možno říci, že zlepšení materiálního zajištění vojáků a kulturně umělecké činnosti v armádě přispělo také k rozvoji vojenské hudební služby a vysoké kvalitě produkce vojenských hudeb.

V současné době probíhá reorganizace armády ČR, která výrazně zasáhla i vojenské hudby. Vojenská hudba Olomouc zůstává jedním z mála armádních hudebních těles, které mohou i nadále plnit své poslání, navazovat na bohaté tradice a dělat čest české hudbě u nás i v zahraničí.

Vojenská hudba Olomouc = vojenská hudba s hlubokými tradicemi. Jde o 40 profesionálních hudebníků se 3 dirigenty, kteří jsou většinou absolventy Vojenské konzervatoře v Roudnici nad Labem nebo ostatních konzervatoří a akademií z celé ČR.

Posláním VHO je především účinkování pro Armádu ČR, samozřejmostí jsou ale také produkce pro širokou veřejnost.

V současné době se za dirigentským pultem střídají dirigent npor. Pavel Menhart, Dis., zástupce velitele hudby kpt. Richard Czuczor, Dis. a velitel hudby - hlavní dirigent mjr. Gustav Foret.

Mezinárodní festival vojenských hudeb se koná na Velkém náměstí zdarma a za každého počasí.

zpět nahoru



Výběr akcí filtrem

Zajímá mě

Pustí mě tam?

Mám na to?

Mám čas?

Potvrďte kritéria filtru

Zvolte datum

Od

prosinec 2018

po310172431
út4111825
st5121926
čt6132027
7142128
so18152229
ne29162330

Do

leden 2019

po7142128
út18152229
st29162330
čt310172431
4111825
so5121926
ne6132027
Potvrďte vybrané odbobí