RUSÍNI v české kultuře od roku 1918

pátek 30. 5. 2014 16.00 2D
zdarma
přístupné bez omezení
čtěte více

Přednáška filmové kritičky a kulturní publicistky se koná při vernisáži výstavy fotografií Dany Kyndrové z Podkarpatské Rusy a bude také poctou kroměřížskému rodáku a znalci rusínské kultury Jaromíru Tomečkovi. Podkarpatská Rus je přítomna v českém umění a kultuře, kterou rusínské téma inspirativně obohatilo za první republiky: vznikly např. prózy Olbrachtovy, Čapkovy, Durychovy, byly natočeny filmy (Vančurova Marijka nevěrnice, či Weissův dokument), namalovány obrazy, zaznamenány lidové písně a pohádky. Vzájemnou vazbu potvrdila krev Rusínů, kteří ve druhé světové válce bojovali a mnozí položili život za osvobození republiky. (Netušili, že už nebude jejich). V uplynulých letech v Česku ožil opět zájem o Pod karpatskou Rus a rusínské téma: Jaromír Hořec teprve po roce 1989 mohl vydat své básně věnované podkarpatskému rodišti; Dana Kyndrová, Rudolf Štursa či Karel Cudlín publikovali fotografické cykly; Olbrachtův Nikola Šuhaj ožil v Uhdeho a Štědronově Baladě pro banditu v divadelní, filmové i muzikálové verzi.

Podkarpatská Rus je přítomna v českém umění a kultuře, kterou rusínské téma inspirativně obohatilo za první republiky: vznikly např. prózy Olbrachtovy, Čapkovy, Durychovy, byly natočeny filmy (Vančurova Marijka nevěrnice, či Weissův dokument), namalovány obrazy, zaznamenány lidové písně a pohádky. Vzájemnou vazbu potvrdila krev Rusínů, kteří ve druhé světové válce bojovali a mnozí položili život za osvobození republiky. (Netušili, že už nebude jejich). V uplynulých letech v Česku ožil opět zájem o Pod karpatskou Rus a rusínské téma: Jaromír Hořec teprve po roce 1989 mohl vydat své básně věnované podkarpatskému rodišti; Dana Kyndrová, Rudolf Štursa či Karel Cudlín publikovali fotografické cykly; Olbrachtův Nikola Šuhaj ožil v Uhdeho a Štědronově Baladě pro banditu v divadelní, filmové i muzikálové verzi. Čeští dokumentaristé všech generací jezdí na Podkarpatí za krásou krajiny, i pro poutavé příběhy o zemi a lidech (Pavel Štingl, Zdeněk Flídr). Významné vklady do českého umění přinesli zde žijící umělci s rusínskými kořeny, třeba divadelník Ladislav Smoljak, kytarista Štěpán Rak, malíři Jiří Sopko a Jan Kristofori. Podkarpatská Rus je maličká - na mapě vypadá jako růžek roztřepeného šátku. Přesto se do jednoho článku sotva vejde. Z pohledů Čechů tady (případně „tam“) byla odjakživa. Pořád je tu s námi, stále je i v nás. dr. Agáta Pilátová (filmová kritička a kulturní publicistka )

JAROMÍR TOMEČEK - Jaromír Tomeček pocházel z rodiny krejčího. Studium na klasickém gymnáziu v Kroměříži ukončil maturitou v roce 1925 a začal studovat na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Po dvou semestrech však studia přerušil a v roce 1926 odešel na Podkarpatskou Rus. V Rákošíně pracoval jako úředník. Navštěvoval notářskou školu v Bratislavě a po jejím absolvování působil od roku 1929 v Podkarpatské Rusi jako správní úředník a obvodní notář, nejdříve v Dercenu, od roku 1930 v Lalově, od 1934 byl vedoucím notářem ve Volovém, dnešní Mežgorje. Zde se seznámil s Ivanem Olbrachtem, S.K. Neumannem, Karlem Čapkem, Vladislavem Vančurou a Karlem Novým.

V březnu 1939, po vyhlášení protektorátu a záboru Podkarpatské Rusi Maďarskem, se Jaromír Tomeček vrátil na Moravu. Žil v Kroměříži a od roku 1940 v Brně, kde pracoval jako úředník Zemského úřadu. V roce 1944 byl totálně nasazen jako dělník v brněnské slévárně. Po roce 1945 pracoval Jaromír Tomeček na Zemském národním výboru jako tajemník Zemské kulturní rady. Právnická studia zakončil v roce 1946. Od roku 1948 byl ve Studijním a plánovacím úřadě v Brně redaktorem publikací převážně zaměřených na vztah architektury a životního prostředí. V letech 1954-62 působil jako redaktor časopisu Host do domu. Poté se věnoval spisovatelské tvorbě.

Do literatury vstoupil Jaromír Tomeček koncem 30. let 20. století časopiseckými fejetony. Soustavně se literatuře začal věnovat během německé okupace, kdy debutoval knihou povídek o zvířatech a přírodních obrázků pro děti Vuí se směje. Jako novinář přispíval Jaromír Tomeček do mnoha periodik: v roce 1934 debutovat fejetonem Rozhovory Podkarpatských hlasech, v letech 1935 - 43 psal do Lidových novin črty, na jejichž základě vznikla kniha Vuí se směje. Po roce 1945 přispíval do časopisů Kultura, Nový život, Literární noviny, Plamen, Host do domu, Krásy domova, Tvorba, Věda a život, Lidé a země, Naše rodina, Literární měsíčník. V denících Rovnost a Práce publikoval fejetony a črty, které pak byly použity v knihách Kameje, Doteky tich a Závaží času. Dále publikoval v Brněnském večerníku, Svobodném slově, Lidové demokracii, aj. Po roce 1990 publikoval v časopisech Rok, Malovaný kraj, Svobodné slovo, Lidové noviny.

Jaromír Tomeček je autorem mnoha předmluv, doslovů a také katalogů výstav. Spolupracoval s Československým rozhlasem. V letech 1929-39 přispíval povídkami do košického vysílání. Od roku 1943 byl častým hostem vzdělávacích i zábavných pořadů. V roce 1963 se účastnil rozhlasového pořadu Sedmilháři a v roce 1972 Rukopis na mém stole. V roce 1989 byl hostem pořadu Po pěšinách domova. Spolupracoval s Československou televizí a podílel se na většině dílů cyklu Lovy beze zbraní. Je spoluautorem scénářů pořadů Sólo pro… lesy a Zahrada slunce.

zpět nahoru



Výběr akcí filtrem

Zajímá mě

Pustí mě tam?

Mám na to?

Mám čas?

Potvrďte kritéria filtru

Zvolte datum

Od

červenec 2018

po29162330
út310172431
st4111825
čt5121926
6132027
so7142128
ne18152229

Do

srpen 2018

po6132027
út7142128
st18152229
čt29162330
310172431
so4111825
ne5121926
Potvrďte vybrané odbobí