PŘÍBĚH KARLA KRYLA (výstava Praha 8. dubna)

úterý 8. 4. 2014

vernisáž výstavy 8. 4. ve 13.00 hodin

vstupné dobrovolné
čtěte více

Putovní výstava 20 panelů představuje život Karla Kryla v několika kapitolách. A představí jej především graficky – každý panel nabídne unikátní forografie z určité části Krylova života, které budou doplněny úryvkem písně či básně. Koncept výstavy a její obsah připravil největší znalec a propagátor jeho tvorby Vojtěch Klimt společně s grafikem Michalem Stránským. Názvy jednotlivých panelů jsou totožné s názvy kapitol knihy novináře a spisovatele Miloše Čermáka PŮLKACÍŘ. Výstava byla zapůjčena do Hodonína a opět zpřístupněná bude ve středu 21. května.

{FUNCTION["po-modules-photogallery"](id=122)}

KAREL KRYL

  • Karel Kryl se narodil 12. dubna 1944 do kultivované a křesťansky založené rodiny (rodiče: Karel Kryl *1910 a Marie Krylová *1919) vlastnící proslulou knihtiskárnu v moravské Kroměříži, kam byli nuceni přesídlit z Nového Jičína po záboru příhraničních oblastí nacistickým Německem.

  • Po skončení války spěje společenská situace u nás postupně k převzetí moci komunistickou stranou, které je završeno 25. února 1948. Komunistický režim začíná likvidovat a perzekuovat desetitisíce lidí, kteří nejsou novému politickému směru nakloněni. Knihtiskárna rodiny Krylovy je před jejich zraky v roce 1950 zničena a otec malého Karla, starší sestry Marie a mladšího bratra Jana je poslán vykonávat nádenickou práci na tzv. stavby socialismu. Matka po několika letech získává alespoň práci v prádelně.

  • Přes dobré školní výsledky nemají Krylovy děti z politických důvodů šanci na středoškolské studium. V roce 1957 tedy pro ně nehostinnou Kroměříž opouštějí a vracejí se do Nového Jičína. Karel i Marie se dostávají na Střední keramickou školu v Bechyni. Tam Kryl hraje ve školním divadle a především začíná tvořit rané básnické pokusy a několik prvních, dnes většinou ztracených, písní.

  • Po maturitě je Karlovi přiděleno zaměstnání v továrně na sanitární keramiku v severočeských Teplicích. Dostává se mezi mladé lidi hrající amatérské divadlo a ve větší míře se začíná věnovat písňové tvorbě, výtvarným keramickým pracem a malování.

  • Brzy však musí příznivou teplickou atmosféru opustit a absolvovat povinnou vojenskou službu (1963-65) v ideologicky zaměřené socialistické armádě. Nedobrovolný pobyt v nenáviděném vojenském prostředí je po perzekuci 50. let dalším určujícím momentem pro jeho tvorbu i názory. Po dvou letech a ještě nasluhovaných dvou měsících se Kryl vrací do Teplic. Znovu hraje divadlo, ale snaží se již prosadit především jako písničkář. V roce 1966 nahrává první písně pro ústecký rozhlas. V letech 1966-67 vystupuje zejména v severních Čechách a olomouckém Divadle experimentu, začíná spolupracovat s ostravským rozhlasovým studiem.

  • Na začátku ledna 1968 přesídluje do Prahy, bydlí u kamarádů a své sestry Marie a pracuje jako druhořadý zaměstnanec Československé televize. Komunistická strana se v té době snaží sebe samu reformovat. Takzvaný Obrodný proces je v srpnu zastaven půlmilionovou armádou pěti socialistických států v čele se Sovětským svazem. Reformy jsou postupně zastaveny a vystřídány tzv. normalizací poměrů ve společnosti, cenzurou a zákazy.

  • Na konci roku 1968 Kryl zaznamenává nečekaný úspěch v celostátní rozhlasové hitparádě Houpačka s písní Bratříčku, zavírej vrátka. V březnu 1969 se dokonce podaří vydat jeho první, stejnojmennou desku.

  • OKrylovy koncerty, na nichž se otevřeně staví proti znovu nastupující nesvobodě, je obrovský zájem. Od května mu však pořadatelé ze strachu začnou koncerty rušit. Na červnovém písňovém festivalu v Bratislavě smí zazpívat jedinou píseň. Následně odcestuje do Norska, kde na pozvání studentského svazu absolvuje několik koncertů. Po návratu do Prahy se účastní masových demonstrací ve výroční dny srpnové okupace. Protesty brutálně potlačí domácí bezpečnostní složky a armáda.

  • Kryl mezitím dostává pozvání na písňový festival do Západního Německa a po uzavření hranic československými komunisty se rozhodne zůstat venku a požádá o politický azyl.

  • Po příchodu do bavorského Mnichova je mu nabídnuta volná spolupráce s rozhlasovou stanicí Svobodná Evropa. Stanice, která vznikla v roce 1951, je hlavním zdrojem necenzurovaných informací pro obyvatele komunistického Československa. Kryl získává nepravidelnou a málo honorovanou práci, ale zároveň dostává možnost vysílat svou novou tvorbu a komentáře přes ostnatým drátem obehnané hranice. Ještě na podzim 1969 vydává novou desku Rakovina, kterou pojmenovává situaci v Československu od vpádu pěti armád Varšavské smlouvy.

  • Vzhledem k tomu, že své publikum zanechal doma a pro Čechoslováky žijící v zahraničí je prakticky neznámý, musí si své publikum znovu vybudovat. Lidé venku jsou ale stejně jako on postaveni před existenční starosti, neznalost jazyka a prostředí. I přes velmi pozvolna rostoucí počet koncertů v západní Evropě, Americe a později i v Austrálii zůstává Krylovo nejpočetnější publikum v Československu. Díky Svobodné Evropě s nimi po dvacet let exilu, který jej čeká, neztratí kontakt.

  • V roce 1970 Kryl vydává svou druhou exilovou desku Maškary, následující rok živě přetáčí své debutové album, v roce 1972 vychází sbírka jeho písňových textů s názvem Kníška Karla Kryla. V té době se seznamuje s Evou Sedlářovou, s níž mají v roce 1973 svatbu. V Rohru je oddává opat Anastáz Opasek, důležitá postava našeho exilu a Krylův otcovský přítel. Vlastní Krylův otec zemřel v roce 1971.

  • Vzniká sbírka milostných Básní na zrcadlo, kterou vydá vlastním nákladem v komfortní podobě odkazující na knihtiskařskou tradici jeho rodiny. Ve vlastní režii také vydává malou desku se čtyřmi křesťanskými písněmi. Vydavatelskou činností se však zadluží a splácí své závazky až do přelomu 70. a 80. let.

  • Krylovo první manželství se po necelých dvou letech rozpadá a Kryla to navždy poznamená. Začíná studovat dějiny umění na mnichovské univerzitě a zároveň z obavy ze zapomenutí i češtinu. Seznámí se se svou budoucí druhou ženou, Němkou Marlen Bronsertovou. Pracuje na poetickém scénáři Slovíčka. S Marlen si oblíbí ostrov Lanzarote, na němž v následujících letech tráví podzimní dovolenou a kde vznikne řada jeho písní a textů.

  • Po perzekucích vyvolaných domácí občanskou iniciativou Charta 77 znovu odchází na Západ tisíce Čechoslováků. Kryl ke svému překvapení zjišťuje, že znají i jeho novou tvorbou, kterou vysílá na Svobodné Evropě. V roce 1977 vydává bibliofilii Pochyby, v roce 1979 vychází v exilovém vydavatelství Šafrán jeho nová deska Karavana mraků, začíná pracovat na své nejrozsáhlejší básni Zbraně pro Erató. Na Svobodné Evropě odvysílá prvních devět částí autobiografického seriálu Krylogie.

  • V roce 1981 Kryl získává měsíční literární stipendium v MacDowelově severoamerické tvůrčí kolonii. Dokončuje Zbraně pro Erató a začíná psát první básně pro sbírku Amoresky, kterou si vydá hned příští rok, znovu v podobě nákladné bibliofilie. Následujícího roku 1983 po více než třinácti letech získává ve Svobodné Evropě zaměstnání na plný úvazek. V Šafránu vychází jeho deska Plaváček, poprvé koncertuje v Austrálii.

  • Pro Svobodnou Evropu pracuje také jako sportovní redaktor, píše rýmované politické komentáře, vysílá ostatní exilové písničkáře. Natáčí rovněž řadu rozhovorů s krajany majícími často velmi pozoruhodné osudy.

  • V Sovětském svazu startuje proces ne nepodobný československému pokusu z roku 1968. Socialistický tábor se postupně dostává z izolace. Československo ale patří mezi země, kde se reformy příliš neprojeví. Od prosince 1987 do října roku 1989 se koná několik demonstrací, většinou tvrdě potlačených pořádkovými jednotkami.

  • V Polsku je situace o poznání dále, v roce 1989 v po dlouhé době prvních svobodných volbách vítězí občanské hnutí Solidarita. Poláci následně ve Vratislavi zorganizují přehlídku československé nezávislé kultury. Její součástí jsou i dva velké koncerty 3. a 4. listopadu, kde se setkávají naši domácí i exiloví písničkáři. Největší zájem československého i polského publika se soustřeďuje na Karla Kryla, který po dvaceti letech koncertů pro pár desítek posluchačů stane před dvoutisícovým publikem.

  • 17. listopadu je v Praze brutálně potlačena povolená demonstrace studentů. Domnělá smrt jednoho z nich vyvolá stávku studentů a herců, následují statisícové demonstrace. Komunisté postupně odevzdávají moc. Krylovi během přelomového období umírá maminka, kterou za dobu exilu viděl pouze jednou v roce 1976, kdy ji státní moc pustila na několik týdnů do Německa, nejspíše proto, aby přesvědčila syna k návratu.

  • Kryl po řadě průtahů dostává jednodenní sociální vízum na matčin pohřeb a 30. listopadu 1989 přilétá do Prahy. Po návratu z Nového Jičína se podaří zajistit prodloužení povolení k pobytu na týden. Kryl absolvuje desítky vystoupení v Čechách, na Moravě a na Slovensku. V únoru 1991 si v Mnichově bere svou přítelkyni Marii Magdalenu (Marlen).

  • Přes závratnou popularitu se Kryl postupně začne rozcházet s novými státními představiteli a euforicky nabitou společností. Upozorňuje na novou adoraci politiků a jejich nedostatečnou kontrolu, podezřelé přesuny státních majetků, nevůli vyrovnat se s komunistickou minulostí a sílící rozpory mezi Čechy a Slováky. Roli symbolu dějinných událostí přenechává jiným a hodlá se nadále vyjadřovat k aktuální společenské situaci. Vyslouží si tím všeobecný nesouhlas a až řadu let po jeho smrti mu mnozí začnou dávat za pravdu.

  • V devadesátých letech Kryl vlastním nákladem znovu vydává Zbraně pro Erató (1991) a poprvé i báseň Sněhurka v hadřících (1992). V roce 1993 knižně publikuje rozsáhlý rozhovor s názvem Půlkacíř, na Slovensku vychází sbírka jeho básní Pod grafiku. V reedici postupně vyjdou exilové desky Rakovina, Maškary a Carmina resurrectionis, vycházejí nové desky Tekuté písky (1990), Monology a záznam jeho poezie Dvě půle lunety (obě 1992). V Čechách je připraven videozáznam Filmový portrét (1991), na Slovensku natáčí profil Kdo jsem? Několik knižních publikací je z různých důvodů z vydavatelských plánů vyřazeno.

  • V tisku v 90. letech vychází řada článků napadajících jeho kritické postoje a komentáře. Československo se dělí na dva samostatné státy. Kryl na Slovensku nachází široké publikum, zatímco v Čechách je jeho popularita na ústupu. Až těsně před jeho smrtí se začínají plnit sály i v Praze, kde na jeho pravidelné klubové pořady v posledních letech chodilo jen pár desítek příznivců. 3. března 1994 Karel Kryl umírá v německém Mnichově na srdeční infarkt.

Youtube trailer
zpět nahoru



Výběr akcí filtrem

Zajímá mě

Pustí mě tam?

Mám na to?

Mám čas?

Potvrďte kritéria filtru

Zvolte datum

Od

březen 2024

po4111825
út5121926
st6132027
čt7142128
18152229
so29162330
ne310172431

Do

duben 2024

po18152229
út29162330
st3101724
čt4111825
5121926
so6132027
ne7142128
Potvrďte vybrané odbobí