LEGENDA o SVATÉ OROSII

LEGENDA o sv. Orosie (Dobroslavy) je úzce spjat s naším územím. Podle legendy Dobroslava byla dcerou knížete Mojslava, a po jeho smrti se ujal její výchovy sám Bořivoj I. pokřtěna pak podle legendy byla samotným arcibiskupem Metodějěm. Pak byla vyslána do Španělska a tam u města Jaca byla zabita Její hrob byl o několik let objeven a od té doby probíhají každoročně velkolepé oslavy - dne 24. května v den jeího svátku (podle špan. kalendáře). Výstava fotografií přiblíží atmosféru těchto velkých oslav patronky města Jaca a připomene legendu spojenou i s našimi dějinami a misí sv.Cyrila a Metoděje. Součástí vernisáže bude i přednáška týkající se této legendy a tradice. Součástí vernisáže bude i přednáška Jiřího Kachlíka (Brno) a vernisážová ochutnávk španělských i slovanských vín. Výstava probíhá za podpory velvyslanetcví Španělska a Institutu Cervantes Praha.

LEGENDA o SVATÉ OROSII (Dobroslavě)

Rok 872 n. l. Fuldské anály zaznamenaly zprávu o pěti českých vojvodech, které prý udatní Frankové zahnali na útěk, kamsi k povodí Vltavy. Mnoho Čechů p rý zahynulo ve vodách Vltavy. Přičemž jsou známá i jména některých knížat: Zuentoslao – Sventoslav, Vitislao – Vítězslav, Heriman – Horimír (pravděpodobně však Horivej - Gorivej)?, Spytimír, Moyslao. Další možný protagonista údajné české blamáže, jehož jméno „Goriwey“ (Možná Heriman) bylo dodatečně dopsáno, je v současnosti pokládán za knížete Bořivoje. Což je i možné, pokud bychom uvažovali o jménu v jeho starověrecké podobě. Když naopak jméno Heri_man se zdá být čímkoli, jen nikoli zatraceně dobrým jménem pro starověrecky orientovaného Slávu. Hoře_voj, či Hory_voj. Zda-li neznalý cizinec pod jménem Heriman neměl na mysli Goriveye, jehož jméno později, kdosi znalější problematiky, dodatečně dopsal. Je jen na dobré vůli čtenáře, jenž prozatím nezná mé pravé úmysly při práci s některými historickými daty, jak posoudí právě nabízenou variantu. Každopádně se ocitáme v době, kdy je arcibiskup Metoděj stále vězněn ve sklepeních švábského kláštera Ellwangen, co soukromý a spíše tajný vězeň pasovského biskupa Hermenerika, takže časový interval pro možný křest knížete Bořivoje zdaleka ještě nenadešel.

Z téhož lze usoudit, že „Heri - „muž“ alias Goriwey, později známý jako Bořivoj, je jedna a tatáž osoba. Aniž mohla být pokřtěna i jeho budoucí manželka, o níž se domnívám (a časem i dodám i věrohodné příznaky), že její starověrecké jméno Svantožiznь předznamenalo křestní jméno Ludmila. Byla to ona, kdo byl pravděpodobně unesen s celým svatebním průvodem směřujícím na Moravu, kde se mělo, v souladu se slovanským Prove, v rodině matky knížete Gorivoje, konat svatební veselí. Gorivojova účast na vojenské akci českých družin útočících na loupeživé hordy svatých otců z Franko-Germánie mohla být tedy motivována
velmi osobním pocitem pohanění. Navíc s vidinou možnosti výměny nevěsty za zajaté významné franské osobnosti. .... více na http://www.moraviamagna.cz/texty/t_oros2.htm