Amadeus

Nejlepší snímek Miloše Formana, jeden z neúspěšnějších světových filmů a zcela určitě nejlepší životopisný snímek všech dob, se z velké části natáčel v Kroměříži a mimoděk nejvíce proslavil krásu kroměřížského zámku. Film obdržel obdržel osm Oscarů, 13 nominací na Oscara a dalších 32 ocenění včetně čtyř Zlatých globů. Antonio Salieri se na sklonku života sám obviňuje ze smrti Wolfganga Amadea Mozarta, pokusí se o sebevraždu a je umístěn v léčebně pro choromyslné (pražská Invalidovna). Po čase za ním přichází mladý kněz, který vyslechne jeho životní příběh.

Drama / Životopisný / Hudební
USA, 1984, 160 min (Director's cut: 180 min)

Režie: Miloš Forman
Předloha: Peter Shaffer (původní scénář)
Kamera: Miroslav Ondříček
Hrají: F. Murray Abraham, Tom Hulce, Elizabeth Berridge, Simon Callow, Tereza Pokorná-Herzová, Roy Dotrice, Christine Ebersole, Jeffrey Jones, Charles Kay, Lenka Loubalová, Kenneth McMillan, Cynthia Nixon, Vincent Schiavelli, Vladimír Svitáček, Jiří Krytinář, Karel Effa, Ivan Pokorný, Janoslav Mikulín, Jitka Molavcová, Aťka Janoušková,
Píše se rok 1781 a Antonio Salieri (Abraham) působí jako dvorní skladatel císaře Josefa II (Jeffrey Jones). Když ke dvoru přijede Mozart (Tom Hulce, nominovaný na Oscara), Salieri si s hrůzou uvědomí, že božské hudební nadání, které si přál mít on sám, dostal do vínku tento obscénní a rozpustilý vtipálek. Salieri dohnán žárlivostí k zuřivosti organizuje intriky s cílem zničit Mozarta, k čemuž je ochoten použít všechny dostupné prostředky. Možná i vraždu. Podařilo se Salierimu umlčet jednoho z největších géniů světové hudby? Záhada - a hudba - zůstávají. AMADEUS - velkolepý historický epos, nádherná oslava hudby Wolfganga Amadea Mozarta.

Čeští filmoví tvůrci, kteří jsou dnes opravdu známí a úspěšní za velkou louží, by se dali spočítat na prstech jedné ruky. Mezi ty, kteří filmový svět Hollywoodu dobyli, určitě patří režisér Miloš Forman. Ten zaujal už prvotinami točenými ještě v Československu, jasným potvrzením jeho talentu byl již Přelet nad kukaččím hnízdem, který získal pět Oscarů. Ovšem Amadeus se stal ještě úspěšnějším, rok 1985 (udělovaly se ale sošky za uplynulý rok) znamenal pro Amadea žně, neboť získal osm Oscarů a celkem třináct nominací. Málokterý film se tolika nominacemi může pyšnit. Nás navíc může těšit, že podíl na úspěchu má nejenom režisér Miloš Forman, ale i jiní čeští tvůrci, např. kameraman Miroslav Ondříček či kostýmní výtvarník Theodor Pištěk.

Snímek byl inspirován divadelní hrou britského dramatika Petera Shaffera. Ten pak k Amadeovi napsal i filmový scénář a byl oceněn oscarovou soškou. Slavný snímek se natáčel převážně v Československu. Praha nebo například Kroměříž poskytly ideální atmosféru, architekturu a pomohly filmu vybudovat jednu z jeho deviz – vizuální stránku. Tvůrci si dali záležet také na kostýmech, parukách či dekoracích. Získali tak barevnou, dobově přesnou mozaiku. Přesto si všimněte, že např. paruka Mozarta je jiná než ostatní. S růžovým nádechem působí až trochu punkově. Ovšem Amadeus přesto není „jen“ kostýmním dramatem. Skrývá v sobě mnohem silnější potenciál.

Kdo by čekal historicky přesnou fresku Mozartova života, bude asi zklamán. Už samotná hra stojí na něčem jiném a vy se nesmíte na film dívat jako na klasický životopisný film. Amadeus totiž není až tak úplně film o Mozartovi samém jako o konfliktu dvou hudebních skladatelů – průměrného a geniálního. Nedoceněný skladatel a Mozartův rival není schopen se vyrovnat s konkurentovou genialitou. Konflikt dvou mužů je v tomto snímku zásadní, to on posunuje děj dále a on nám přináší kýžené emoční napětí. Vztah Salieriho k Mozartovi je značně ambivalentní. Na jednu stranu ho nenávidí za to, že je dokonalejší, žárlí a intrikuje, vidí v něm mladého floutka. Protože ale hudbě rozumí a dobrou hudbu dokáže ocenit, Mozarta rovněž obdivuje. Za to, co dokázal hudebnímu světu přinést.

Mozart není projektován jako ryze kladná postava. Mozart je génius a géniové bývají většinou šíl
ení. Výstřední vzhled a hýkavý smích je to poslední, Mozart je vyobrazen jako postavička se sklony k alkoholu, trochu jako sukničkář, nedospělé dítě, v mnohém pohled na něj připomene dobu hippie. Nejedná se však o Mozartovu vulgarizaci, nýbrž o představení génia v jeho podstatě, málokterý génius není šílený a nemá své výstřelky. I Mozartova žena vypadá jako dítě, ale ve skutečnosti je to ona, která dokáže pevně utáhnout otěže, má vlohy k byznysu a oči jestřába, kterým neunikne žádná zrada. Je pro svého Wolfieho, jak ho s láskou nazývá, jakousi ochranou před vnějším nepřátelským světem.

Film je vyprávěn jako jeden velký flashback. Hned v úvodu se ocitáme v blázinci se starým Salierim, který trpí výčitkami, že možná zabil Mozarta. Asi nejdojemnější scéna filmu, která zároveň ilustruje podstatu vztahu mezi Mozartem a Salierim, je ta, kdy Mozart leží na smrtelné posteli a diktuje noty svého Requiem Salierimu. Není dojímavá, protože umírá Mozart, ale je dojímavá z pohledu Salieriho. Ukazuje, jak na jednu stranu nechápe, co je ze sebe i v takovém stavu schopen Mozart dostat, přesto tuší, že to, co zapisuje, je skvělé. Vidíme, jak se nedokázal srovnat s Mozartovou velkolepostí, jak je plný agonie a vzteku.

Amadeus je film hýřící barvami, optimismem a vtípky, ale také svědek dramatického konfliktu dvou mužů. Dodnes se umisťuje v žebříčcích nejlepších filmů a po svém uvedení vyvolal doslova mozartománii. Je to jeden z mála snímků, na který se dokážete se zaujetím dívat bezmála tři hodiny i pozdě večer a neusnete. A ocenit jej musíme i v tom, že po zhlédnutí snad každý, i ten, kdo se o vážnou hudbu moc nezajímá, dostane alespoň na chvíli chuť pustit si něco klasického. Je až s podivem, jak člověka baví film o něčem, k čemu normálně nemá takový vřelý vztah.

MILOŠ FORMAN (původně Jan Tomáš Forman, 18.2.1932, Čáslav)
Vystudoval scénáristiku na pražské Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění (FAMU), již během studií působil jako pomocný režisér a asistent Alfrédu Radokovi. V Československu do roku 1968 společně s Miroslavem Ondříčkem natočil několik úspěšných snímků vyznačujících se sžíravým, až černohumorným pohledem na společnost. Černý Petr získal k překvapení svého tvůrce hlavní cenu na Mezinárodním filmovém festivalu v Locarnu (za Formanem tehdy zůstali režiséři zvučných jmen, Michelangelo Antonioni a Jean-Luc Godard), film Hoří, má panenko byl dokonce nominován na Oscara.
Amerika. Za normalizace legálně odešel do USA, aby pokračoval ve své filmové tvorbě. Mohl tedy na svých filmech spolupracovat s českými filmaři, mj. kameramanem Miroslavem Ondříčkem a Amadea natočit v Kroměříži,Praze a okolí. Silně „formanovský“ první americký film Taking Off („remake“ Konkursu) – aplikující jeho obvyklý, na české diváky orientovaný přístup na americké prostředí v doznívající éře hippies – byl oceněn první cenou poroty na festivalu v Cannes, ale komerčně neuspěl. Významného úspěchu u diváků dosáhl brzy, po třech letech, v roce 1974 svým dalším filmem, adaptací románu Kena Keseyho Přelet nad kukaččím hnízdem. Tento film americká Akademie filmových umění a věd ocenila pěti Oscary, včetně ceny za režii a nejlepší film. I jeho další filmy byly úspěšné, některé z nich více u kritiky než divácky (např. Valmont). Film Amadeus získal dalších osm Oscarů včetně obou hlavních kategorií. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších českých – a významných amerických a světových – filmových režisérů, úspěšných jak u diváků, tak kritiků po celém světě. 31. ledna 2007 byl v Praze ve Slovanském domě slavnostně uveden v české premiéře jeho nejnovější snímek Goyovy přízraky za účasti Natalie Portmanové a Javiera Bardema, kteří ve filmu ztvárnili dvě ze tří hlavních rolí. V dubnu 2007 mělo v Národním divadle premiéru nové nastudování jazzové opery Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra Dobře placená procházka, které spolurežíroval se svým synem Petrem Formanem.